ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.1077.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 1077/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. ve věci žalobkyně L. V. , zastoupené Mgr. Zdeňkou Tolnayovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti žalovanému J. D., zastoupenému Mgr. Miroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem v Dubé, Zakšín 4, o zaplacení částky 20 001 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi, pod sp. zn. 15 C 210/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 27. 10. 2016, č. j. 27 Co 399/2016-130, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 710,40 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Zdeňky Tolnayové, advokátky v Mladé Boleslavi.
Odůvodnění:
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2016, č. j. 27 Co 399/2016-130, potvrdil rozsudek ze dne 1. 6. 2016, č. j. 15 C 210/2015-91, kterým Okresní soud v Mladé Boleslavi uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 001 Kč s příslušenstvím, a změnil toliko výrok o výši přiznané náhrady nákladů řízení. Nárok byl žalobkyní uplatněn z titulu vydání bezdůvodného obohacení (plnění za jiného, co po právu měl plnit sám).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř., a jehož prostřednictvím se domáhá, aby Nejvyšší soud změnil nebo zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítala, že uhradila společnosti Elektro World s.r.o. žalovanou částku coby jí vzniklé manko v situaci, chybně zadala tuto částku do platebního terminálu při platbě žalovaného, kterému tak vzniklo bezdůvodné obohacení. Nejde zde tedy o vztah ze spotřebitelské smlouvy a s ohledem na to, že napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, není dovolání podle §238 přípustné, a proto navrhuje jeho odmítnutí a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou v souladu s ustanovením §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání zjevně směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vylučoval aplikaci takto nastaveného omezení. Nejde přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se tento limit neuplatní, neboť zákon vymezuje jako spotřebitelské smlouvy ty smlouvy, jež jsou uzavírané mezi spotřebitelem a podnikatelem (§1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná (§419 obč. zák.). Za podnikatele se pro účely ochrany spotřebitele se považuje každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (§420 odst. 2 obč. zák.). Uplatněný nárok žalobkyně byl nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž došlo plněním žalobkyně za žalovaného, co po právu měl plnit sám, a to ve smyslu §2991 odst. 1 obč. zák., přičemž žalobkyně v dané věci nejednala jménem podnikatele, ale jménem svým.
Z popsaných důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
S ohledem na odmítnutí dovolání, a to z důvodů, na které správně poukazovala žalobkyně, bylo na místě přiznat jí náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení (§243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.). K jejím nákladům patří odměna advokáta (počítaná z hodnoty sporu 20 001 Kč) v částce 1 940 Kč [srov. §6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrada hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300,- Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 téže vyhlášky) a daň z přidané hodnoty [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] z obou těchto částek, což celkem představuje sumu 2 710,40 Kč, kterou je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám její advokátky.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2017
Mgr. Miloš Pól
předseda senátu