ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.1828.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 1828/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Mgr. D. K. , soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu v Chebu, 26. dubna 10, IČ 66253080, zastoupeného JUDr. Janem Nekolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, proti žalovanému Voleský a partneři, v. o. s. , se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 359/6, IČ 26717514, jako insolvenčnímu správci (dlužníka P. B., v konkursu), zastoupenému Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zaplacení částky 1.018.656,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 248/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. 11 Co 222/2016-125, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 2. 2016, č. j. 5 C 248/2014-97, zamítl žalobu, podanou podle §203 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a doručenou soudu prvního stupně dne 18. 11. 2014, jíž se žalobce (soudní exekutor) domáhal, aby mu žalovaný (insolvenční správce dlužníka P. B., S., v konkursu) zaplatil částku 1.018.656,- Kč, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému „na náhradu nákladů řízení“ částku 76.080,- Kč k rukám advokátky Mgr. Bohdany Hejdukové.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 11 Co 222/2016-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 30.685,60 Kč k rukám advokáta Mgr. Filipa Wágnera.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle §237 o. s. ř. přípustné.
Napadený rozsudek odvolacího soudu je totiž v řešení otázky procesního práva žalobcem v dovolání označené, „zda Okresní soud v Chebu měl pravomoc k projednání věci pod sp. zn. 8 C 343/2013“, tedy, zda Okresní soud v Chebu měl pravomoc vydat [na základě žaloby podané u tohoto soudu dne 9. 8. 2013 Mgr. Ing. Hanou Müllerovou, dřívější insolvenční správkyní dlužníka P. B., S., v konkursu, proti Mgr. D. K., soudnímu exekutorovi se sídlem Exekutorského úřadu v Chebu, 26. dubna 10, o zaplacení částky 960.000,- Kč s příslušenstvím, jakožto exekučního výtěžku zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví povinného P. F. v exekučním řízení vedeném žalobcem pod sp. zn. 074 EX 1185/05, za stavu, kdy usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2011, č. j. 13 Co 207/2008-118, bylo změněno usnesení soudního exekutora (žalobce) ze dne 13. 2. 2007, č. j. 074 EX 1185/05, tak, že se příklep na nemovitostech povinného neuděluje, a kdy výtěžek zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví povinného nemohl být vydán vydražiteli P. B. vzhledem k usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 8. 2011, č. j. KSPL 27 INS 13843/2010-A-21, jímž byl zjištěn úpadek dlužníka P. B., a insolvenčním správcem byla ustanovena Mgr. Ing. Hana Müllerová, a k usnesení téhož soudu ze dne 6. 2. 2013, č. j. KSPL 27 INS 13843/2010-B-9, jímž bylo rozhodnuto o řešení dlužníkova úpadku konkursem] dne 22. 10. 2013 pod č. j. 8 C 343/2013-21 platební rozkaz (jenž nabyl právní moci), jímž Mgr. D. K. byla uložena povinnost zaplatit Mgr. Ing. Haně Müllerové, dřívější insolvenční správkyni dlužníka P. B., částku 960.000,- Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 30.105,- Kč, v souladu s ustálenou judikaturou soudů, představovanou usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 15 Cmo 53/2009, které bylo schváleno na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 9. 2011 a uveřejněno pod č. 115/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto rozhodnutí byl přijat a odůvodněn právní závěr, že „řízení o žalobě, kterou se insolvenční správce domáhá vůči soudnímu exekutorovi vydání exekučního výtěžku zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, není incidenčním sporem (§159 insolvenčního zákona)“, a že „k projednání a rozhodnutí takového sporu jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy (§9 odst. 1 o. s. ř.)“. Z tohoto rozhodnutí zcela jednoznačně plyne, že Okresní soud v Chebu měl pravomoc citovaný platební rozkaz vydat a že jej nelze považovat za „nicotný akt“, jak dovolatel namítal pro případ, že by tento soud pravomoc k jeho vydání neměl.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 20 Cdo 2706/2004 a sp. zn. 29 Cdo 2624/2013), na něž dovolatel poukázal, na danou věc nedopadají.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2017
JUDr. Olga P u š k i n o v á
předsedkyně senátu