ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.2017.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 2017/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně Forte-Electro CZ s.r.o. , IČO: 26942011, se sídlem v Brně, Heršpická 6, zastoupené JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, proti žalovanému Ing. K. M. , zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, o zaplacení částky 152 697 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 EC 507/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2014, č.j. 16 Co 473/2012-119, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 12. srpna 2015, č.j. 16 Co 473/2012-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 099,20 Kč k rukám JUDr. Ing. Jaroslava Hostinského, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 21. června 2012, č. j. 7 EC 507/2010-94, vydaný jako rozsudek pro zmeškání (§153b odst. 1 o. s. ř.), jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 152 697 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Změněn byl rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení u soudu prvního stupně (výrok II) a současně bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok III).
V dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce procesního práva dovolacím soudem dosud neřešené, a důvodnost v nesprávném právním posouzení věci, žalovaný kritizuje závěr odvolacího soudu o splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, v situaci, kdy mu předvolání k prvnímu jednání ve věci (k němuž se bez omluvy nedostavil) bylo doručeno do datované schránky podnikající fyzické osoby, ač podle dovolatele projednávaná věc s jeho podnikáním nesouvisí a kdy – jak současně tvrdí – se do této schránky nepřihlásil a s obsahem předvolání k jednání tak neseznámil.
V souladu s bodem 7. čl. II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – uplatní se v dovolacím řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v §238a o. s. ř. a přípustnost dovolání proti němu nezakládá ani ustanovení §237 o. s. ř. (rozhodnutí nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).
Posouzení relevantní otázky procesního práva napadeným rozhodnutím (účinky doručení písemnosti do nepříslušné datové schránky adresáta – fyzické osoby) koresponduje jak závěrům, jež o této otázce později učinil Nejvyšší soud v plenárním stanovisku ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 (dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ), tak ovšem dříve např. i v usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015 (dostupné tamtéž), kdy formuloval a odůvodnil, že písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti je třeba adresátu – fyzické osobě – doručovat do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti, ovšem s tím, že účinky doručení písemnosti nastanou i jejím doručením do jiné („nepříslušné“) datové schránky téže fyzické osoby za podmínek §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.
Rozhodovací praxe dovolacího je přitom dlouhodobě ustálena i v tom, že při zkoumání, zda bylo adresátu účinně doručeno, je významné, je-li naplněna materiální funkce doručení, tj. seznámení se s obsahem písemnosti; pokud se účastník řízení s obsahem doručované písemnosti seznámil, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, ztrácí význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 2425/2011, uveřejněný pod číslem 88/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Staví-li pak dovolatel svou další argumentaci na tvrzení, že se do datové schránky, jež byla pro něj zřízena jako pro podnikající fyzickou osobu, nepřihlásil a že se s obsahem jemu určené písemnosti neseznámil, jde o tvrzení, jež je evidentně v rozporu se skutkovým zjištěním, které o věci učinily soudy nižších stupňů, i se zřetelem k obsahu „potvrzení o dodání a doručení do datové schránky“ (doručenky, na č.l. 55 spisu), z nějž se podává, že ještě tentýž den, kdy byla písemnost dodána do datové schránky žalovaného (dne 23. 4. 2012), se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba ve smyslu §8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb., tedy žalovaný jako podnikající fyzická osoba, pro niž byla datová schránka zřízena (srov. §8 odst. 2 zákona) a jež byla vybavena přístupovými údaji (§9 zákona), nikoliv jiná – pověřená – osoba ve smyslu §8 odst. 6 písm. a) zákona. Nejde tedy ani o případ doručení písemnosti fikcí podle §17 odst. 4 zákona (o níž zde nelze uvažovat). Kritikou těchto závěrů, jež mají povahu skutkových zjištění, nelze založit přípustnost dovolání (nejde již o argumentaci podřaditelnou způsobilému dovolacímu důvodu dle §241a odst. 1 o. s. ř.).
Proto Nejvyšší soud dovolání, jež není přípustné, odmítl (srov. §243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
Přestože se pak v dovolání uvádí, že se jím napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, žádné námitky – natož ty, jež by se vázaly k obligatorním náležitostem ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. – se neuplatňují vůči výrokům o náhradě nákladů řízení.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř.; k nákladům (oprávněné) žalobkyně, jež podala vyjádření k dovolání, patří odměna za zastupování advokátem v dovolacím řízení ve výši 7 220 Kč [§6 odst. 1, §7 bod 5, §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrada hotových výdajů advokáta stanovená paušální částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 1 579,20 Kč.
Předpoklady pro odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 písm. a) o. s. ř. dovolací soud neshledal, o čemž – v souladu s ustálenou praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005) – nevydával samostatné rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2017
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu