ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.2101.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 2101/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně M. M. , zastoupené JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 8/11, proti žalovanému H. I. G. , o náhradu nákladů řízení , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 88/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 64 Co 203/2014-313, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2014, č. j. 64 Co 203/2014-313, se v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. 6. 2013, č. j. 13 C 88/2008-272, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 3. 2014, č. j. 13 C 88/2008-298, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 6.000.000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení (výrok I.), jakož i náhradu nákladů řízení ve výši 1.416.039,80 Kč (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl soud v duchu §142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž za tarifní hodnotu vzal ve vztahu k úkonům právní služby uskutečněným do 31. 12. 2012 částku 6.000.000 Kč navýšenou o úrok z prodlení přirostlý ke dni realizace každého jednotlivého úkonu, při kalkulaci odměny advokáta za úkony provedené po 1. 1. 2013 pak vycházel coby z tarifní hodnoty ze sumy 6.000.000 Kč bez příslušenství.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 10. 2014, č. j. 64 Co 203/2014-313, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalovaného ve výroku I. potvrdil, ve výroku II. jej změnil tak, že výši náhrady, již je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, stanovil v částce 1.308.366 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil a žalovaného zavázal též k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyně ve výši 78.892 Kč. Za tarifní hodnotu ve vztahu ke všem úkonům právní služby pokládal odvolací soud obnos 6.000.000 Kč bez přihlédnutí k úroku z prodlení.
Proti tomuto rozsudku (konkrétně proti jeho nákladovému výroku) podala žalobkyně dovolání, v němž namítá, že odvolací soud v rozporu se zněním §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinným do 31. 12. 2012 při výpočtu odměny jejího právního zástupce nepřihlížel k příslušenství žalované částky, přestože až do novely provedené vyhláškou č. 486/2012 Sb. bylo za tarifní hodnotu nutné pokládat jak žalované peněžité plnění, tak jeho příslušenství. V souladu s přechodnými ustanoveními posledně citovaného předpisu má přitom za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí jeho účinnosti advokátovi náležet odměna vypočtená podle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Dovolatelka je rovněž toho názoru, že jí měla být přiznána paušální náhrada hotových výdajů za 22, nikoli 21 úkonů právní služby, jak učinily soudy nižších stupňů. Z těchto důvodů by podle jejího názoru bylo namístě, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v dovoláním dotčené části změnil tak, že žalobkyni přizná náklady řízení před obvodním soudem ve výši 1.429.680 Kč.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně je přípustné, jelikož se odvolací soud při výpočtu náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
Po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, Ústavním soudem je při vyčíslování výše nákladů řízení třeba postupovat podle advokátního tarifu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1258/2014, ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 909/2015, či ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1665/2015). Ustanovení §8 odst. 1 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 přitom normovalo, že se za tarifní hodnotu, není-li stanoveno jinak, považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Od 1. 1. 2013 bylo citované pravidlo vyhláškou č. 486/2012 Sb. upraveno vypuštěním slov „a jejich příslušenství“ a doplněním druhé věty, jež stanoví, že se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. V souladu s čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb. náleží ovšem za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti tohoto předpisu advokátovi odměna podle advokátního tarifu ve znění účinném do dne nabytí účinnosti dané vyhlášky. Při kalkulaci odměny za úkony právní služby uskutečněné do 31. 12. 2012 je tudíž v rámci tarifní hodnoty nutné zohledňovat též aktuální výši příslušenství žalované pohledávky ke dni započetí úkonu právní služby (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 302/2014, a ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 1148/2015, dále viz též kupř. nález Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. I. ÚS 196/14, body 13 a 14). V řešené kauze odvolací soud předestřený výklad očividně nerespektoval, pokládal-li ve vztahu k úkonům právní služby uskutečněným v daném řízení před 31. 12. 2012 za tarifní hodnotu pouze jistinu 6.000.000 Kč a nikterak nereflektoval narůstající příslušenství řečené sumy.
Přitakat lze rovněž poznámce dovolatelky týkající se výše částky přisouzené jí jako paušální náhrada ve smyslu §13 odst. 3 advokátního tarifu, jelikož přiznal-li soud prvního stupně žalobkyni odměnu dle §137 odst. 2 o. s. ř. za 22 úkonů advokáta a odvolací soud výčet poskytnutých právních služeb obsažený v prvoinstančním rozsudku nijak nezpochybnil, nelze ponechat bez bližšího vysvětlení, proč následně žalovaného oba soudy zavázaly, aby žalobkyni zaplatil náhradu hotových výdajů za řízení před obvodním soudem toliko 21krát.
Se zřetelem k předeslanému Nejvyšší soud napadený rozsudek v dovoláním dotčené části (jakož i v závislém výroku o nákladech řízení před odvolacím soudem) dle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc Městskému soudu v Praze v souladu s §243e odst. 2, větou první, o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení. Nevyužil tedy svého oprávnění změnit rozhodnutí odvolacího soudu (jak navrhovala dovolatelka), poněvadž zastává názor, že daná možnost přichází v úvahu tam, kde nad účelem novelizace občanského soudního řádu provedené zákonem č. 404/2012 Sb., jímž bylo posílení role Nejvyššího soudu jako sjednotitele judikatury tak, aby jeho rozhodovací praxe měla spíše prospektivní charakter, převáží požadavek rychlosti a hospodárnosti řízení v konkrétní věci. V daném případě tomu tak není, neboť spornou zůstává pouze výše náhrady nákladů řízení, jejíž správná kalkulace pro sjednocovací činnost Nejvyššího soudu podstatný význam nemá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3834/2014, a ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4363/2014).
Odvolací soud je ve smyslu §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2017
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu