ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.4586.2016.1
sp. zn. 28 Cdo 4586/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloš Póla ve věci žalobkyně O. Z. , zastoupené Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, proti žalovanému V. P. Z. , zastoupenému JUDr. Janem Holubem, advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, o zaplacení částky 1 373 461 Kč , vedené o Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 23/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2016, č. j. 30 Co 285/2015-498, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Praze k odvolání obou účastníků zrušil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 10. 2014, č. j. 15 C 23/2011-389, jímž tento soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 624 550 Kč (výrok I), zamítl žalobu co do částky 748 911 Kč (výrok II), rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalovaného (výroky III a IV); současně odvolací soud věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním žalovaný.
V souladu s bodem 7., článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – uplatní se v dovolacím řízení zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) nezávisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (a není tak naplněno žádné z hledisek přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.).
Dovolací argumentaci v dané věci staví žalovaný na tom, že odvolací soud pochybil při výkladu projevu vůle účastníků (ve smyslu §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), vycházel-li v kasačním rozhodnutí z toho, že mezi účastníky nebyla uzavřena darovací smlouva a že žalovaný (jemuž žalovaná poskytla peněžní prostředky, jejichž vrácení se podanou žalobou domáhá) získal na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení.
Takový závěr, vůči němuž se žalovaný vymezuje podaným dovoláním, ovšem odvolací soud – jak vidno i z odůvodnění jeho rozhodnutí – nečinní. Zrušení rozhodnutí zakládá na tom, že řízení předcházející vydání rozsudku soudu prvního stupně je postiženo vadami při zjišťování skutkového stavu, neboť při provádění dokazování nebylo postupováno v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu (kdy soud prvního stupně založil skutkový závěr určující pro právní posouzení věci samé i na obsahu svědeckých výpovědí učiněných do protokolu v jiném řízení, aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem těchto osob, v situaci, kdy protistrana v následném civilním řízení popírala pravdivost obsahu těchto výpovědí učiněných do protokolu v jiném řízení; k tomu srov. i odvolacím soudem přiléhavě odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 731/2006) a že ke zjištění skutkového stavu je tak třeba provést další, co do kvantity i kvality rozsáhlé dokazování (§219a odst. 2, §213 odst. 3 a 4 o. s. ř.).
Vůči tomuto důvodu, na němž je založeno (a vskutku také závisí) napadené rozhodnutí odvolacího soudu (tedy na řešení otázky procesního práva, bez toho, že by se soud v dané fázi řízení vyjadřoval ke správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a k právní kvalifikaci uplatněného nároku), dovolatel žádné námitky nevznáší.
Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 věty první o. s. ř.).
I o náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2017
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu