ECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.5206.2017.1
sp. zn. 28 Cdo 5206/2017-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobce M. Ch. , zastoupeného advokátem Mgr. MUDr. Jaroslavem Maršíkem, advokátem se sídlem v Teplicích, náměstí Svobody 1/40, proti žalovanému Z. Ch. , o zaplacení částky 50 616 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 109 C 90/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. května 2017, č. j. 12 Co 387/2016-109, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 109 C 90/2014-72, v odvoláním napadených výrocích II, III a V, jimiž byla zamítnuta žaloba co do částky 46 750 Kč s příslušenstvím, rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a že žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek za řízení v částce 2 531 Kč (vše výrokem I rozsudku). Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“; viz bod 2. článku II. části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb.], neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, se poměřuje ustanovením §237 o. s. ř. Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však platí, že „dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“.
Dovoláním dotčeným výrokem, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé – o zamítnutí žaloby co do částky 46 750 Kč s příslušenstvím (specifikovaným úrokem z prodlení) – bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50 000 Kč, ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, jež nemá svůj původ ve vztahu pracovněprávním ani ve vztahu ze spotřebitelské smlouvy. K příslušenství pohledávky (zde současně uplatňovaný úrok z prodlení) – jak vidno shora – se při zkoumání přípustnosti dovolání dle uvedeného ustanovení zákona nepřihlíží (nepředstavuje-li příslušenství pohledávky samostatný předmět dovolacího řízení; viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, uveřejněné pod číslem 62/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vůči ostatním výrokům rozsudku odvolacího soudu dovolatel žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. – v dovolání nevznáší, nehledě na to, že i těmito výroky bylo rozhodnuto o peněžitých plněních (se samostatným základem) ve výši z hlediska přípustnosti dovolání (§238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) podlimitní.
Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. v sitauci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy (oprávněnému) žalovanému – dle obsahu spisu – v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2017
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu