ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.178.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 178/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Ing. E. G. , zastoupené JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem, se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, PSČ 280 02, za účasti Bytového družstva Dostálových 1208 v likvidaci , se sídlem v Praze 9, Manželů Dostálových 1208, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 26190834, zastoupeného JUDr. Michalem Filipem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 325/2014, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 2016, č. j. 14 Cmo 327/2015-133, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2015, č. j. 73 Cm 325/2014-90, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. září 2016, č. j. 14 Cmo 327/2015-133, se odmítá .
III. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu Dostálových 1208 v likvidaci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. dubna 2015, č. j. 73 Cm 325/2014-90, Městský soud v Praze zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Dostálových 1208 v likvidaci (dále též jen „družstvo“) ze dne 7. října 2013 (dále též jen „členská schůze“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I., ve výroku II. je změnil co do výše náhrady nákladů řízení, jinak je potvrdil (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podala navrhovatelka dovolání.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil podle §104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dále dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách).
Dovolání navrhovatelky proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož je včasné podání námitky vůči konkrétnímu usnesení členské schůze ve smyslu §242 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), jedním z předpokladů zakládajících právo člena domáhat se vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva u soudu. Jinými slovy, aktivní věcná legitimace člena družstva k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze je podmíněna včasným podáním námitky (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 272/2011, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2013, pod číslem 37).
Vyšel-li odvolací soud v projednávané věci z toho, že dovolatelka nepožádala o zaprotokolování námitek, které sama sepsala v listině ze dne 7. října 2013, již na členské schůzi družstva, ani je do jednoho měsíce od konání členské schůze neoznámila představenstvu, je jeho názor, podle něhož nelze v řízení k námitkám obsaženým v dané listině (pro opožděnost) přihlížet, souladný s výše citovanou judikaturou.
Zpochybňuje-li dovolatelka skutkový stav zjištěný odvolacím soudem, nepředkládá tím – oproti svému mínění – dovolacímu soudu k posouzení žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Uvedenými výtkami dovolatelka brojí toliko proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, k čemuž však nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. prosince 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná i v závěru, podle něhož je soud oprávněn přezkoumávat platnost usnesení členské schůze pouze v rozsahu vznesené (určitým a srozumitelným způsobem odůvodněné) námitky a případných navazujících tvrzení družstva (srov. usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 561/2004, ze dne 25. října 2005, sp. zn. 29 Odo 163/2005, anebo usnesení ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 241/2011).
Posoudil-li odvolací soud námitky vznesené dovolatelkou na členské schůzi, podle kterých je smlouva o likvidaci družstva „z hlediska zákona neplatná“ a „navrhované snížení absolutní výše fondu oprav je v rozporu se zákonem“, jako neurčité a tedy nezpůsobilé založit účinky, které zákon s námitkami podle §242 obch. zák. spojuje, postupoval v souladu s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 65/2010.
Požadavky určitosti a srozumitelnosti námitky pak nejsou naplněny ani u zbývajících výhrad dovolatelky vznesených na členské schůzi (příprava trestního oznámení na postup družstva, nemožnost zvolit likvidátora družstva před jeho zrušením, formální náležitosti smlouvy o převodu bytové jednotky mezi družstvem a dovolatelkou); tyto výhrady se nadto týkají okolností, jež s přijatými usneseními členské schůze nesouvisejí, a nemohou tak účinně zpochybnit jejich platnost.
Lze shrnout, že závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace dovolatelky v projednávané věci odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2281/2013, a rozhodnutí v něm citovaná).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu