ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.2944.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 2944/2017-577
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobkyně RETECH, s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Vackova 1541/4, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 25 01 82 05, proti žalovanému S. S., zastoupenému opatrovníkem JUDr. Alicjí Brannou, advokátkou, se sídlem v Českém Těšíně, Moskevská 4/12, PSČ 737 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 417/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. ledna 2016, č. j. 8 Cmo 386/2015-466, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze k námitkám žalovaného rozsudkem ze dne 3. července 2017, č. j. 47 Cm 417/2010-322, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 27. ledna 2011, č. j. 47 Cm 417/2010-10, jímž žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 34.820,67 EUR s 6% úrokem od 1. dubna 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu 116,- EUR, útraty protestu 5.052,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 102.064,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání.
Usnesením ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 47 Cm 417/2010-355, Krajský soud v Praze řízení o odvolání žalovaného zastavil pro nezaplacení soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Usnesením ze dne 29. ledna 2015, č. j. 47 Cm 417/2010-367, Krajský soud v Praze odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 12. listopadu 2014.
Žalovaný podal proti usnesení ze dne 29. ledna 2015 odvolání a požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 12. listopadu 2014..
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. ledna 2016, č. j. 8 Cmo 386/2015-466, k odvolání žalovaného potvrdil usnesení ze dne 11. srpna 2015, č. j. 47 Cm 417/2010-425, jímž Krajský soud v Praze žalovanému neprominul zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 47 Cm 417/2010-355.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, sepsané hostujícím evropským advokátem Michałem Babiczem, který zastupoval žalovaného i v předchozích fázích řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.
Podle §241 odst. 4 o. s. ř. musí být dovolání sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, §21a, §21b, anebo v §26a odst. 3 o. s. ř., která má právnické vzdělání.
Za advokáta ve smyslu ustanovení §241 o. s. ř. je třeba považovat též evropského advokáta, a to jak hostujícího, tak i usazeného. Evropský advokát ovšem může zastupovat dovolatele v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže si po dohodě s dovolatelem ustanoví advokáta (ve smyslu §4 a 5 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) jako svého konzultanta v otázkách procesního práva, které budou v řízení řešeny, a oznámí soudu při prvním úkonu, který vůči němu učiní, adresu sídla konzultanta (srov. k tomu §35p zákona o advokacii). Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2012, sp. zn. 21 Cdo 2079/2011, a ze dne 9. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 3509/2009.
Při podání dovolání označený evropský advokát Michał Babicz soudu nesdělil, zda a kterého advokáta si po dohodě se žalovaným ustanovil jako svého konzultanta v otázkách procesního práva; následně vypověděl dovolateli plnou moc (č. l. 524 a násl.).
Jelikož při podání dovolání nebyl dovolatel (řádně) zastoupen (§241 o. s. ř.), soud prvního stupně ho usnesením ze dne 13. října 2016, č. j. 47 Cm 417/2010-553, vyzval, aby uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě odstranil; současně ho poučil o následcích nečinnosti.
Nedostatek povinného zastoupení dovolatel neodstranil ve lhůtě určené soudem prvního stupně, ani později; Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení §243f odst. 2, §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. října 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu