ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.2961.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2961/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalovaným 1) S. L. , zastoupenému Mgr. Alešem Zdráhalou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Přerovská 486/33, PSČ 779 00 a 2) Z. V. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 140/2015, o dovolání prvního žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2016, č. j. 7 Cmo 7/2016-195, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 17. srpna 2015, č. j. 23 Cm 140/2015-120, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (mimo jiné) ponechal ve vztahu k prvnímu žalovanému v platnosti směnečné platební rozkazy ze dne 4. června 2015, č. j. 23 Cm 140/2015-14, a ze dne 4. června 2015, č. j. 23 Cm 141/2015-14 (výroky I. a II.) a rozhodl o nákladech námitkového řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podal první žalovaný odvolání a následným podáním ze dne 29. září 2015 požádal o osvobození od soudních poplatků.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 10. listopadu 2015, č. j. 23 Cm 140/2015-174, prvnímu žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznal; k odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. února 2016, č. j. 7 Cmo 7/2016-195, toto usnesení potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako bezpředmětné.
Z obsahu spisu se totiž podává, že soud prvního stupně řízení o odvolání prvního žalovaného usnesením ze dne 20. května 2016, č. j. 23 Cm 140/2015-213, zastavil podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne 10. června 2016. Za tohoto stavu se již řešení dovoláním otevřených otázek, jimiž dovolatel brojil proti závěrům učiněným odvolacím soudem při posuzování předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, nemůže (poté, kdy odvolací řízení bylo pravomocně zastaveno) žádným způsobem projevit v poměrech dovolatele založených napadeným usnesením. Dovolání prvního žalovaného se tak stalo bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3863/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 33 Cdo 4621/2014).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu