ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3078.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 3078/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Frýdlantská zemědělská a. s., se sídlem v Janovicích 593, PSČ 739 11, identifikační číslo osoby 64610047, zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 600/21, PSČ 591 01, proti žalovaným 1) V. Z, 2) O. P., zastoupenému Mgr. Janem Sikorou, advokátem, se sídlem v Třinci, nám. Míru 551, PSČ 739 61, 3) D. K. , zastoupenému Mgr. Janem Sikorou, advokátem, se sídlem v Třinci, nám. Míru 551, PSČ 739 61, 4) Ing. J. Z., 5) J. Z., 6) V. Z. , a 7) V. Z. , o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 79/2013, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 2015, č. j. 57 Co 375/2015-226, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Druhý žalovaný O. P. je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 16.698 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 4. prosince 2014, č. j. 40 C 79/2013-160, určil, že žalobce je vlastníkem ve výroku blíže specifikovaných pozemků (dále jen „sporné pozemky“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě odmítl odvolání prvního a čtvrtého až sedmého žalovaného (první výrok), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. (k odvolání druhého a třetího žalovaného) potvrdil (druhý výrok), rozhodl o nákladech řízení (třetí výrok) a o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý a pátý výrok).
Proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu podali druhý a třetí žalovaný dovolání.
Řízení o dovolání třetího žalovaného zastavil soud prvního stupně (usnesením ze dne 19. května 2016, č. j. 40 C 79/2013-249) podle §9 odst. 1 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
Dovolání druhého žalovaného Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Právní posouzení souladu kupní smlouvy ze dne 20. února 2010 o prodeji sporných pozemků s dobrými mravy, ústící v závěr o neplatnosti této smlouvy (jakož i dalších smluv, jimiž byly sporné pozemky následně převedeny na žalované) podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (dostupnou veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího a Ústavního soudu). Odvolací soud, vycházeje (byť tacitně) z ustáleného výkladu pojmu dobré mravy (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. I. ÚS 1688/09, a ze dne 5. června 2012, sp. zn. IV. ÚS 3653/11, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 263/2001, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2014, sp. zn. 22 Cdo 1677/2014), správně přihlédl při posouzení platnosti sporné smlouvy k okolnostem existujícím v době jejího uzavření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. 28 Cdo 2660/2007, a judikaturu v něm citovanou) a své následné závěry správně založil na posouzení všech relevantních okolností projednávané věci (srov. důvody výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 263/2001 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1677/2014), zejména významu sporných pozemků pro žalobce, skutečnosti, že druhý a třetí žalovaní a právní předchůdce ostatních žalovaných byli v rozhodné době akcionáři žalobce a členy jeho představenstva, jakož i toho, že o prodeji sporných pozemků rozhodli v době, kdy jednali o prodeji svých akcií emitovaných žalobcem třetí osobě. Jeho závěrům nelze ničeho vytknout.
Taktéž (dovoláním zpochybněný) závěr o naléhavém právním zájmu žalobce na požadovaném určení odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. za všechna rozhodnutí rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2007, sp. zn. 33 Odo 692/2005, či ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 3223/2010).
Otázka „možnosti převodu majetku společnosti na společníka či statutární orgán“ pak dovolání nečiní přípustným již proto, že na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (§237 o. s. ř.). Odvolací soud neuzavřel, že by majetek akciové společnosti nebylo možné (obecně) převádět na akcionáře či členy představenstva; kupní smlouvu o převodu sporných pozemků shledal neplatnou proto, že s ohledem na konkrétní okolnosti odporovala dobrým mravům.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243b a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny zástupce žalobce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, určené z tarifní hodnoty 1.300.000 Kč, představující kupní cenu, za kterou byly sporné pozemky převedeny žalobcem na JUDr. B. (k určení tarifní hodnoty srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu usnesení ze dne 25. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 5155/2014, anebo ze dne 2. září 2015, sp. zn. 28 Cdo 1927/2015), ve výši 13.500 Kč, a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.898 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobci k tíži dovolatele celkem 16.698 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2014) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. února 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu