ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5760.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5760/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Mgr. Jiřího Zrůstka , advokáta, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, jako správce konkursní podstaty úpadce INTERNATIONAL INVEST s. r. o., identifikační číslo osoby 45475792, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti žalovanému Mgr. Milanu Chytilovi , advokátu, se sídlem v Brně, Česká 154/12, PSČ 602 00, jako správci konkursní podstaty úpadce ICOM a. s., identifikační číslo osoby 49454676, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně , se sídlem v Brně, Mozartova 18/3, PSČ 602 00, o určení pravosti a výše pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 134/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. dubna 2016, č. j. 6 Cmo 7/2014-527, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 15 Cm 134/2008-349, ve znění usnesení ze dne 10. prosince 2013, č. j. 15 Cm 134/2008-354, vyhověl žalobě, jíž se žalobce (Mgr. Jiří Zrůstek, správce konkursní podstaty úpadce INTERNATIONAL INVEST s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (Mgr. Milanu Chytilovi, správci konkursní podstaty úpadce ICOM a. s.) určení, že má za úpadcem (ICOM a. s.) pohledávku ve výši 155.822.712 Kč z titulu finanční náhrady za nevydané akcie emitenta ČETRANS a. s. v počtu 940.000 ks (bod I. výroku) a pohledávku ve výši 13.057.830 Kč z titulu finanční náhrady za nevydané akcie emitenta ICOM stavební, a. s. v počtu 15.009 ks (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).
V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (k odvolání společnosti ICOM a. s.) zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř., jelikož není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (především nejde o potvrzující nebo měnící rozhodnutí odvolacího soudu). Obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2007, sp. zn. 21 Cdo 1800/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2008, pod číslem 11, jakož i (z pozdější doby) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3509/2013, ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 3083/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 6. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3352/14), či ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2739/2014.
Spory o určení pravosti, výše či pořadí pohledávky podle §23 odst. 2 a 3 nebo §24 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, jsou spory vyvolanými konkursem (incidenčními spory).
Povaha sporu (to, že jde o spor vyvolaný konkursem) předurčuje i podobu (rozhodné znění) občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud v této věci postupuje při posouzení přípustnosti dovolání. Pro spory vyvolané konkursem podle zákona o konkursu a vyrovnání se totiž s přihlédnutím k §432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), použijí dosavadní (k poslednímu dni účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání platné) právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). K tomu srov. zejména výklad podaný Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněném pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2549/2010 (ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 13. května 2014, sp. zn. IV. ÚS 4420/12), ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 3710/2013, nebo ze dne 28. ledna 2016, sp. zn. 29 Cdo 61/2016 (ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 7. června 2016, sp. zn. III. ÚS 1169/16).
Na výše uvedených (v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dlouhodobě ustálených) závěrech, přitom nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace předestřené dovolatelem v projednávané věci.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Jiří Z a v á z a l
předseda senátu