ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.5855.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 5855/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. J. H. , zastoupeného JUDr. Hanou Nenadálovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, PSČ 128 00, proti žalované FALCON a. s. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60197251, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, PSČ 110 00, o zaplacení 253.548 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 89/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2016, č. j. 14 Cmo 196/2015-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zavázal rozsudkem ze dne 15. září 2014, č. j. 80 Cm 89/2013-44, žalovanou zaplatit žalobci 253.548 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatelka v dovolání brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, podle něhož byla smlouva o výkonu funkce ze dne 18. prosince 2003 (dále též jen „smlouva“) mezi žalobcem a dovolatelkou uzavřena platně a nárok žalobce na odměnu vyplývající ze smlouvy je po právu.
Zpochybňuje-li dovolatelka skutkový závěr odvolacího soudu, podle něhož smlouvu schválila její dozorčí rada, nepředkládá tím – oproti svému mínění – dovolacímu soudu k posouzení žádnou právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Uvedenými výtkami brojí toliko proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, k čemuž však nemá s účinností od 1. ledna 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod; samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. prosince 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu