ECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.716.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 716/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců b) J. K., c) Ing. P. K. zastoupeného Mgr. Martinem Křivohlavým, advokátem, se sídlem v České Lípě, Paní Zdislavy 418/8, PSČ 470 01, a d) Ing. L. K. zastoupené Mgr. Martinem Křivohlavým, advokátem, se sídlem v České Lípě, Paní Zdislavy 418/8, PSČ 470 01, proti žalovanému Doc. JUDr. Ing. Janu Langovi, CSc., se sídlem v Praze 6, Zívrova 14/1599, jako správci konkursní podstaty úpadce DINA, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 47 05 32 08, zastoupenému JUDr. Janem Rathem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1070/19, PSČ 110 00, o vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 280/2001, o dovolání žalobců Ing. P. K. a Ing. L. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. září 2015, č. j. 13 Cmo 21/2014-491, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobci Ing. P. K. a Ing. L. K. a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. června 2014, č. j. 16 Cm 280/2001-448, zamítl žalobu žalobkyně b) o vyloučení jedné ideální poloviny nemovitosti specifikované ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporná nemovitost“) a žalobu žalobců c) a d) o vyloučení jedné ideální poloviny sporné nemovitosti z konkursní podstaty úpadce DINA, spol. s r. o. [výroky I. a II.], a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 2. září 2015, č. j. 13 Cmo 21/2014-481, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl; současně uložil žalovanému zaplatit žalobcům a státu náhradu nákladů řízení.
(Doplňujícím) usnesením ze dne 29. září 2015, č. j. 13 Cmo 21/2014-491, Vrchní soud v Praze dále uložil žalobcům, aby zaplatili žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 35.317,- Kč.
Proti (doplňujícímu) usnesení odvolacího soudu podali žalobci Ing. P. K. a Ing. L. K. dovolání, které Nejvyšší soud odmítl [§243b odst 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 – dále jen „o. s. ř.“].
Učinil tak proto, že dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není objektivně přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř., když dovolání žalobců Nejvyšší soud odmítl a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že usnesením ze dne 29. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 3600/2016, odmítl jako nepřípustné (i) dovolání, které podali shora označení žalobci proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2015, č. j. 13 Cmo 21/2014-481.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu