ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.152.2017.1
KSOS 33 INS XY
1 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 152/2017-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Insolvenční společnost v. o. s. , se sídlem v Praze 5, Vlasákova 1419/21, PSČ 155 00, identifikační číslo osoby 04 50 62 27, jako insolvenčního správce dlužníka Z. S., zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, proti žalovanému Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41 19 75 18, o určení pravosti vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Z. S. , narozeného XY, bytem v XY, PSČ XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. června 2017, č. j. 1 ICm XY, 16 VSOL XY [KSOL (správně KSOS) 33 INS XY], takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. dubna 2017, č. j. 1 Cm XY, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) zastavil pro zpětvzetí žaloby řízení o žalobě, kterou se žalobce (insolvenční správce dlužníka Z. S.) domáhal vůči žalovanému (Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky) určení, že vykonatelná pohledávka č. 1 v celkové výši 15.368,- Kč přihlášená žalovaným do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka není po právu (bod I. výroku). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.342,- Kč (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (první výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že se usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku potvrzuje a žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud předesílá, že podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“), které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu.
V posuzované věci k těmto akcesorickým výrokům patří oba výroky dovoláním napadeného usnesení. I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání dle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež určuje, že dovolání podle §237 není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (v intencích R 80/2013 přitom též platí, že výjimky z daného limitu se u výroků o nákladech řízení neuplatní).
Jestliže odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřel (podle mínění dovolatele). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Incidenční spor o určení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení [z ustanovení §2 písm. d) a §160 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se podává, že spory vyvolané insolvenčním řízením se projednávají v rámci insolvenčního řízení], u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100,- Kč.
K tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 ICdo 13/2013, uveřejněné pod číslem 91/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněného pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V řízení před insolvenčním soudem byla žalobci na nákladech řízení přiznána celkem částka 12.342,- Kč, přičemž právě této částky se dovolatel (pro řízení před insolvenčním soudem) dovoláním dožaduje (žádá, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že rozhodnutí insolvenčního soudu se ve výroku o nákladech řízení potvrzuje).
V řízení před odvolacím soudem přicházela (podle obsahu spisu) na nákladech žalobce v úvahu mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za 1 úkon právní služby [vyjádření k odvolání ve smyslu §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu]. Vyjádření k odvolání se týkalo přiznaných 12.342,- Kč na nákladech řízení, čemuž by odpovídala (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 1.620,- Kč. Jelikož šlo o vyjádření k odvolání směřujícímu proti výroku o nákladech řízení, náležela by mimosmluvní odměna pouze ve výši jedné poloviny [§11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu], čemuž odpovídá částka 810,- Kč; s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 233,10 Kč jde celkem o částku 1.343,10 Kč. Obsah dovolání pak nezakládá žádný předpoklad pro závěr, že dovolatel požaduje na nákladech odvolacího řízení částku jinou (vyšší).
Součet částek za řízení před oběma soudy (13.685,10 Kč) nepřevyšuje 50 000,- Kč, takže dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné být nemůže.
Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaný ve sporu o pravost pohledávky nemá právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (§202 odst. 1 insolvenčního zákona).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu