ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.158.2017.1
KSPH 36 INS XY
36 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 158/2017-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobce D. M. , narozeného XY, bytem ve XY, PSČ XY, zastoupeného Mgr. Danielem Kapitánem, advokátem, se sídlem v Plzni, sady 5. května 296/36, PSČ 301 00, proti žalovaným 1) Ing. Heleně Štětinové, LL. M. , se sídlem ve Strančicích, Všechromy 26, PSČ 251 63, jako insolvenční správkyni dlužnice D. V. a 2) D. V. , narozené XY, bytem v XY, XY, PSČ XY, zastoupené Mgr. Alexandrou Juráčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 23/11, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice D. V. , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS XY, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2014, č. j. 36 ICm XY, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2017, č. j. 36 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 36 INS XY), takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. června 2014, č. j. 36 ICm XY, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. března 2017, č. j. 36 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 36 INS XY), se odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 13. června 2014, č. j. 36 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že pohledávka žalobce (D. M.) v celkové výši 348.854 Kč, přihlášená do insolvenčního řízení dlužnice (D. V.), je po právu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání druhé žalované rozsudkem ze dne 27. března 2017, č. j. 36 ICm XY, 104 VSPH XY(KSPH 36 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku I. v rozsahu, v němž insolvenční soud určil, že pohledávka žalobce je po právu co do částky 188.108 Kč, změnil jej ve výroku I. tak, že žalobu zamítl v rozsahu, v němž se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky co do částky 68.000 Kč a ve zbývajícím rozsahu pak rozsudek insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku insolvenčního soudu podala druhá žalovaná dovolání.
Řízení o dovolání druhé žalované proti rozsudku insolvenčního soudu Nejvyšší soud podle ustanovení §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 80/2013“ a „R 4/2014“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 3892/13, a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14.
V posuzované věci dovolatelka k otázce přípustnosti dovolání pouze uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která má být dovolacím soudem „posouzena jinak“.
Uvedený argument však způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř. není, když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (srov. shodně např. důvody R 80/2013 nebo R 4/2014). Mělo-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“ (srov. znění §237 o. s. ř.), šlo by o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen tehdy, bylo-li by z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Ani takový údaj se však z dovolání (posuzovaného dle jeho obsahu) nepodává.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu