ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.18.2015.1
MSPH 77 INS XY
77 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 18/2015-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně G. Š ., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 81/55, PSČ 186 00, proti žalovanému Ing. Petru Benešovi , se sídlem v Praze 4, Na Jezerce 1339/43, PSČ 140 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka ŽIŠKA Consulting s. r. o., zastoupenému Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ŽIŠKA Consulting s. r. o. , se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Malešická 2823/20a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27918441 , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2014, č. j. 77 ICm XY, 104 VSPH XY (MSPH 77 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 1. dubna 2014, č. j. MSPH 77 ICm XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vyloučil z majetkové podstaty dlužníka ŽIŠKA Consulting s. r. o. v tomto rozhodnutí blíže specifikované movité věci (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil rozsudek insolvenčního soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle odvolacího soudu se insolvenční soud dostatečně nezabýval tím, zda jsou všechny movité věci, jejichž vlastnictví měla žalobkyně nabýt na základě kupní smlouvy ze dne 22. dubna 2010 (dále jen „kupní smlouva“), způsobilé být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů, přitom z důkazů provedených insolvenčním soudem vyplynulo, že u některého majetku (např. umyvadla, vestavné spotřebiče) jsou pochybnosti, zda nejde o součásti věci hlavní (nebytového prostoru).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž především namítá, že odvolací soud porušil zákonnou koncentraci řízení podle §118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když přihlédl také k tvrzení žalovaného uvedenému až v odvolání, že některé z věcí uvedených v kupní smlouvě nejsou samostatným předmětem právních vztahů, ale toliko součástí nebytového prostoru. Přitom rozhodné skutečnosti o věci samé a důkazy k jejich prokázání je nutné uvést do skončení prvního jednání ve věci.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že k důvodům absolutní neplatnosti právního úkonu soud přihlíží z úřední povinnosti, jsou-li z takového právního úkonu bez dalšího patrny (jako např. jde-li o právní úkon neurčitý nebo nesrozumitelný). Jinak je zkoumá (může zkoumat) jen na základě konkrétních tvrzení (jako např. je-li tvrzeno, že podpis na smlouvě byl zfalšován nebo že ji uzavřela osoba jednající v duševní poruše apod.). K tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 1993/2010.
V posuzované věci, jak se podává z obsahu spisu (a to konkrétně z kupní smlouvy, ze soupisu majetkové podstaty a vyrozumění o zápisu do majetkové podstaty, jež byly provedeny k důkazu insolvenčním soudem), již v řízení před insolvenčním soudem (soudem prvního stupně) vyšla najevo skutečnost, z níž odvolací soud dovozoval důvod pro neplatnost kupní smlouvy (pochybnosti o její platnosti).
Jestliže tedy odvolací soud zrušil rozhodnutí insolvenčního soudu, neboť měl pochybnosti o právní povaze převedeného majetku, a tyto pochybnosti vyplynuly z obsahu spisu, je postup odvolacího soudu – oproti mínění dovolatelky – v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu