ECLI:CZ:NS:2017:29.ND.218.2017.1
sp. zn. 29 Nd 218/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobců a/ F. V. , a b/ J. V. , zastoupených JUDr. Vítem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28. října 1610/95, PSČ 702 00, proti žalovanému Allianz pojišťovně, a. s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení částky 10 miliónů Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 247/2015, o přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 247/2015 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Karviné.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „obvodní soud“) navrhl, aby shora označená věc (vedená u něj pod sp. zn. 26 C 247/2015 na základě žaloby podané 25. června 2015) byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Karviné (dále jen „okresní soud“), neboť rychlejším, hospodárnějším a účelnějším se jeví projednání věci soudem v blízkosti bydliště žalobců; bude totiž nezbytné provést výslech byť „nezletilých“ žalobců. Dále lze uvažovat (pokračoval obvodní soud) o nutnosti ustanovení znalce k posouzení psychického stavu žalobců, kdy se opět možnost realizace těchto úkonů v místě bydliště žalobců, nebo v jeho okolí, jeví být vhodná, a to i s ohledem na výslech znalce před soudem. S uvedeným koresponduje skutečnost, že žalovaný disponuje pobočkou v přilehlém místě.
Žalobci s přikázáním věci jinému soudu souhlasili (č. l. 148), žalovaný nikoli (č. l. 151), když poukazuje na to, že svědky lze vyslechnout dožádaným soudem.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený obvodnímu soudu, u nějž je věc vedena, i okresnímu soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Důvody uváděné obvodním soudem přitom nejsou způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy.
K tomu budiž uvedeno, že předmětného sporu se neúčastní, ani neúčastnili, žádní „nezletilí“ žalobci. Oba nynější žalobci jsou zletilí a totéž platí pro dalších 5 osob, které v řízení původně vystupovaly též jako žalobci (L. V., H. S., K. K., J. V., F. V.) a ohledně kterých obvodní soud zastavil řízení usnesením ze dne 30. srpna 2016, č. j. 26 C 247/2015-131 (které nabylo právní moci 16. září 2016).
K poukazu na blízkost okresního soudu bydlišti žalobců lze uvést, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013).
Nelze též pominout, že některé procesní úkony (např. výslechy původních žalobců) mohou být v souladu s ustanovením §122 odst. 2 o. s. ř. provedeny dožádaným soudem. Potřeba provedení důkazu znalcem v místě bydliště žalobců přikázání věci jinému soudu též neodůvodňuje, neboť obvodnímu soudu nic nebrání v tom, aby znalcem ustanovil osobu, jejíž bydliště nebo sídlo se nachází v blízkosti bydliště žalobců.
Vše výše řečené platí tím více, že jedna ze stran sporu (žalovaný) s navrhovanou delegací nesouhlasí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu