ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.17.2015.1
KSOS 33 INS 25292/2013
sp. zn. 29 NSČR 17/2015-A-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka ALPINE BAU GmbH , se sídlem se sídlem v Rakouské republice, A-5071, Wals bei Salzburg, Alte Bundesstrasse 10 a současně též Vídeň, A-1239, Oberlaaerstrasse 276, zapsaného ve firemní knize Rakouské republiky, u Zemského soudu Salzburg pod zn. FN 58237v, zastoupeného JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 25292/2013, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Mgr. Adama Sigmunda , advokáta, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, jako správce konkursní podstaty úpadce UNO - CENTER, s. r. o., identifikační číslo osoby 61855197, zastoupeného Prof. Dr. Alexandrem Bělohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Havanská 857/20, PSČ 170 00, 2/ International Trade & Economic Services s. r. o. , se sídlem v Rudné, V Aleji 983/15, PSČ 252 19, identifikační číslo osoby 26447932, a 3/ Ing. Jiřího Hanáka , se sídlem v Ostravě, Hradeckého 309, PSČ 720 00, jako insolvenčního správce dlužníka Eiffage Construction Česká republika, s. r. o., identifikační číslo osoby 15504158, o návrhu prvního insolvenčního navrhovatele na přikázání věci jinému soudu prvního stupně z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 25292/2013, se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci je u Krajského soudu v Ostravě vedeno insolvenční řízení týkající se majetku dlužníka (ALPINE BAU GmbH), v jehož průběhu první insolvenční navrhovatel navrhl, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze (A-68), u kterého probíhá od roku 2005 spor o pohledávku, kterou má vůči dlužníku.
K návrhu na přikázání věci se nesouhlasně vyjádřil dlužník, dovolávaje se ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě, u nějž je věc vedena, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2012“).
Důvody uváděné prvním insolvenčním navrhovatele m přitom nejsou způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. To platí i s přihlédnutím k tomu, že Krajský soud v Ostravě již o insolvenčním návrhu rozhodoval věcně, když usnesením ze dne 17. prosince 2013, č. j. KSOS 33 INS 25292/2013-A33, insolvenční návrh zamítl (byť toto usnesení následně zrušil Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. srpna 2014, č. j. KSOS 33 INS 25292/2013, 1 VSOL 171/2014-A-53) a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Za této situace nelze usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci jiným než příslušným insolvenčním soudem (srov. v této souvislosti též důvody R 3/2012, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 72/2013, a ze dne 19. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 108/2013).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; prvnímu insolvenčnímu navrhovateli, dlužníku, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. března 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu