ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.201.2017.1
MSPH 76 INS 30008/2015
sp. zn. 29 NSČR 201/2017-A-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka Altcom s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28475488, zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 423/27, PSČ 128 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 30008/2015, o insolvenčním návrhu věřitelky JUDr. Daniely Urbanové , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Nobody security s. r. o., identifikační číslo osoby 25240064, zastoupené JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, PSČ 140 00, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze , o dovolání insolvenční navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. MSPH 76 INS 30008/2015, 4 VSPH 559/2017-A-67, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Insolvenční navrhovatelka je povinna zaplatit dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce dlužníka.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 26. ledna 2017, č. j. MSPH 76 INS 30008/2015-A-51, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh insolvenční navrhovatelky (JUDr. Daniely Urbanové, insolvenční správkyně dlužníka Nobody security s. r. o.) ze dne 21. června 2016 (bod I. výroku), uložil insolvenční navrhovatelce zaplatit dlužníku (Altcom s. r. o.) náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a rozhodl o vrácení zálohy složené na náklady insolvenčního řízení insolvenční navrhovatelce (bod III. výroku).
K odvolání insolvenční navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Usnesení odvolacího soudu napadla insolvenční navrhovatelka dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které dovolacím soudem dosud nebyly vyřešeny“. Namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dlužník navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř.), odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním otevřených otázek je dovolání plně v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který již v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněném pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu), na něž v podrobnostech odkazuje, dovodil, že:
1/ I tam, kde insolvenční soud provádí dokazování (provádí důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku), lhostejno, zda z vlastní iniciativy nebo na základě důkazních návrhů vznesených účastníky insolvenčního řízení, ústí výsledek dokazování v závěr, zda skutečnosti, na jejichž základě insolvenční soud rozhoduje o insolvenčním návrhu věřitele, byly alespoň (jen) osvědčeny [srov. §131 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. Osvědčení pohledávky insolvenčního navrhovatele je u insolvenčního návrhu věřitele též jedním z předpokladů, jejichž nesplnění v řízení před soudem prvního stupně vede k zamítnutí insolvenčního návrhu (§143 odst. 2 věta první insolvenčního zákona).
2/ Insolvenční řízení není a nemůže být nástrojem nahrazujícím (ve sporu o pohledávku mezi věřitelem a dlužníkem) cestu nalézání práva před orgány k tomu povolanými. Proto i pro ně platí závěr, jenž Nejvyšší soud zformuloval (v bodě XIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) již při charakteristice konkursního řízení a který lze převzít v tom znění, že ani s přihlédnutím k procesnímu rámci vytýčenému výše označenými ustanoveními insolvenčního zákona a ani s vědomím faktu, že při projednání insolvenčního návrhu věřitele se při zjišťování dlužníkova úpadku uplatňuje zásada vyšetřovací, není povinností insolvenčního soudu provádět v insolvenčním řízení dokazování o tom, zda pohledávka věřitele (insolvenčního navrhovatele) v právu skutečně existuje.
3/ V situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (srov. §141 odst. 2 insolvenčního zákona), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě.
4/ Je věcí insolvenčního navrhovatele (jemu k tíži jde) zvážit před podáním insolvenčního návrhu, zda i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud s přihlédnutím k míře sporných skutečností v insolvenčním řízení nahrazoval nalézací řízení o pohledávce před orgánem k tomu povolaným, bude schopen doložit po skutkové stránce svou pohledávku vůči dlužníku v insolvenčním řízení.
5/ Důvodem k zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele v řízení před soudem prvního stupně je i to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami a že provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů (výslechem účastníků, výslechem svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.) by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce.
6/ Rozhodnutí, jímž soud zamítá insolvenční návrh věřitele proto, že by dokazováním sporných skutečností o jeho pohledávce nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce, současně nemůže rezignovat na popis konkrétních sporných skutečností, jejichž dokazování by nahrazovalo sporné řízení ani na co nejkonkrétnější označení důkazů, jejichž prostřednictvím by se tak (ve sporném řízení) podle soudu rozhodujícího v insolvenčním řízení muselo stát.
Z těchto závěrů (od nichž nemá důvod se odchylovat ani v projednávané věci) Nejvyšší soud ustáleně vychází a přihlásil se k nim např. i v usnesení ze dne 12. července 2012, sen. zn. 29 NSČR 15/2010, uveřejněném pod číslem 10/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v usnesení ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 22/2010, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2014, pod číslem 86, v usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 2/2011, v usnesení ze dne 31. března 2014, sen. zn. 29 NSČR 14/2014, v usnesení ze dne 30. října 2014, sen. zn. 29 NSČR 65/2012, v usnesení ze dne 16. března 2015, sen. zn. 29 NSČR 18/2015, v usnesení ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSČR 24/2013, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2016, pod číslem 33, v usnesení ze dne 4. ledna 2016, sen. zn. 29 NSČR 67/2015, či (nověji) v usnesení ze dne 31. července 2017, sen. zn. 29 NSČR 76/2015.
Insolvenční soud provedl důkaz listinami navrženými dovolatelkou (rámcovou smlouvu o ostraze a fakturami). Dovolatelka navrhla navíc pouze výslech svědka M. Š. (další návrhy k dokazování neměla, a to ani v dovolání zmiňovaným návrhem na provedení dokazování účetnictvím dlužníka).
Námitka dovolatelky, podle níž odvolací soud dle výše zmíněné judikatury nedostatečně odůvodnil „nutnost rozsáhlého dokazování“, je zjevně nedůvodná, neboť odvolací soud se naopak se všemi důkazními návrhy dovolatelky (jak plyne z odůvodnění napadeného rozhodnutí) řádně a podrobně vypořádal. Námitky dovolatelky tyto závěry odvolacího soudu pomíjejí a vycházejí z toho, že dlužník uplatnil „zjevně účelové tvrzení o neexistenci pohledávky“, „nekonkrétní a smyšlené námitky“, s tím, že by „své námitky ani v nalézacím řízení nemohl prokázat“. Takto formulované výhrady však vycházejí z jiného hodnocení provedených důkazů a na zodpovězení otázek z nich vycházejících napadené rozhodnutí nespočívá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání insolvenční navrhovatelky bylo odmítnuto, čímž dlužníku vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 24. listopadu 2017), která podle §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/ a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem tak činí náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná dlužníku částku 4 114 Kč.
K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční navrhovatelce a státnímu zastupitelství se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně 20. prosince 2017
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu