ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.204.2016.1
MSPH 78 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 204/2016-B-371
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice F. B. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS XY, o zproštění funkce insolvenčního správce, o dovolání V. B., se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Libuší Krafft, advokátkou, se sídlem v Praze 7, U Studánky 26, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. srpna 2016, č. j. MSPH 78 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 28. února 2014, č. j. MSPH 78 INS XY, rozhodl tak, že:
Zprostil insolvenčního správce V. B., (dále též jen „insolvenční správce B“ nebo „zproštěný insolvenční správce“), funkce insolvenčního správce (výrok I.).
Ustanovil novým insolvenčním správcem společnost Záveská a spol., v. o. s. (výrok II.).
Zproštěnému insolvenčnímu správci uložil, aby ve lhůtě do 10 dní od doručení usnesení předal novému insolvenčnímu správci funkci insolvenčního správce a ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto usnesení podal soudu zprávu o své činnosti, zprávu o stavu majetku, který spravoval a vyúčtoval svoji odměnu, hotové výdaje a náklady, které mu vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku (výroky III. a IV.).
Zakázal zproštěnému insolvenčnímu správci pokračovat „v zahájeném insolvenčním jednání sp. zn. MSPH 59 INS XY“ (výrok V.).
Uložil zvláštní insolvenční správkyni JUDr. Jiřině Lužové, aby plnila povinnosti zvláštní správkyně též v řízení vedeném pod sp. zn. MSPH 59 INS XY (výrok VI.).
Vrchní soud v Praze k odvolání zproštěného insolvenčního správce usnesením ze dne 5. srpna 2016, č. j. MSPH 78 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výrocích I. a II.
Odvolací soud ve shodě s insolvenčním soudem vyšel z toho:
1) Usnesením ze dne 3. listopadu 2010, č. j. MSPH 78 INS XY, ustanovil insolvenční soud (na základě rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 26. října 2010) pro probíhající insolvenční řízení zvláštní insolvenční správkyní JUDr. Jiřinu Lužovou, určil „oblast její činnosti na právní činnost v řízení a vedení soudních sporů“ a insolvenčnímu správci B uložil, aby po doručení tohoto usnesení nevynakládal žádné prostředky majetkové podstaty na právní služby. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. března 2011, č. j. MSPH 78 INS XY, 1 VSPH XY, změnil usnesení insolvenčního soudu „jen tak, že oblastí činnosti JUDr. Jiřiny Lužové se určuje vedení soudních sporů“; jinak usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
K žádosti insolvenčního správce B insolvenční soud dopisem ze dne 24. října 2013 tomuto sdělil, že JUDr. Jiřina Lužová byla ustanovena zvláštní insolvenční správkyní pro vedení soudních sporů v insolvenčním řízení sp. zn. MSPH 78 INS XY, s tím, že bude vést veškeré soudní spory v insolvenčním řízení, přičemž není rozhodné, zda na straně aktivní nebo pasivní.
2) Dne 15. ledna 2014 insolvenční správce B podal u insolvenčního soudu insolvenční návrh proti dlužnici Seisin, a. s., identifikační číslo osoby 26 15 92 79 (dále jen „společnost“), kterým se domáhal (mimo jiné) zjištění jejího úpadku; tím zahájil (soudní) insolvenční řízení, které bylo vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. MSPH 59 INS XY.
Na tomto základě odvolací soud, cituje ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), uzavřel, že insolvenční správce B nerespektoval usnesení insolvenčního soudu (vycházející z návrhu na ustanovení zvláštního správce, jenž byl řádně přijat schůzí věřitelů dne 26. října 2010 většinou hlasů dle ustanovení §49 odst. 1 insolvenčního zákona), kterým bylo (ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 24. března 2011) vedení soudních sporů v souvislosti s daným insolvenčním řízením svěřeno výlučně zvláštní insolvenční správkyni, a v rozporu s ním zahájil svým návrhem dne 15. ledna 2014 soudní řízení. V této souvislosti zdůraznil, že „nerespektování rozdělení pravomocí správce a zvláštní správkyně vymezeného pravomocným soudním rozhodnutím je natolik závažným porušením důležité povinnosti, jež je samo o sobě dostatečným důvodem pro jeho zproštění funkce“.
Současně doplnil, že „oblast činnosti, jež byla svěřena zvláštní insolvenční správkyni, byla vymezena jako vedení (všech) soudních sporů, tedy včetně sporů o úpadek dlužníka; míněna přitom byla bezpochyby veškerá soudní řízení (jež k řádnému vedení vyžadují právní vzdělání), nikoli toliko řízení sporná“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal zproštěný insolvenční správce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že doposud nebyla řešena „otázka povahy insolvenčního řízení zejména ve fázi rozhodování o insolvenčním návrhu“ a „otázka postavení insolvenčního správce, který je podle ustanovení §228 a §230 insolvenčního zákona povinen chránit majetkovou podstatu“.
Dovolatel akcentuje, že „při posuzování přípustnosti a oprávněnosti insolvenčního návrhu se prosadila zásada vyhledávací podle ustanovení §86 insolvenčního zákona, kdy soud není vázán návrhy účastníků za účelem zjištění, zda úpadek nastal“. Jelikož v této fázi insolvenčního řízení nešlo o řízení sporné, podáním insolvenčního návrhu na společnost nezahájil žádné sporné řízení, kterým by porušil uloženou povinnost, podle níž soudní spory vede zvláštní insolvenční správkyně.
Podle dovolatele byla společnost v době podání insolvenčního návrhu „předlužena v částce nejméně 300 mil. Kč, měla závazky vůči více věřitelům uvedené v rozvaze v částce 79,4 mil. Kč“ a dovolatel jako insolvenční správce měl v majetkové podstatě sepsané splatné pohledávky vůči společnosti ve výši 2,36 mil. Kč. Za těchto okolností považoval za svoji povinnost podat insolvenční návrh na společnost; podáním návrhu současně plnil svou zákonnou povinnost chránit majetkovou podstatu dlužnice, jejímž insolvenčním správcem byl.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání insolvenčního správce B, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., když dovolatel (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázkou hmotného či procesního práva, jež by přípustnost dovolání ve smyslu zmíněného ustanovení zakládala.
Judikatura Nejvyššího soudu při výkladu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je ustálena na závěrech, podle nichž:
Dotčené ustanovení insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením §225 odst. 4 nebo s ustanovením §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
Srov. např. usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, a ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněná pod čísly 48/2016 a 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněné pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
O tom, že insolvenční správce B nerespektoval omezení pro něj vyplývající z usnesení insolvenčního soudu ze dne 3. listopadu 2010, sp. zn. MSPH 78 INS XY, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2011, MSPH 78 INS XY, 1 VSPH XY, a ve spojení s přípisem insolvenčního soudu ze dne 24. října 2013, nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti.
Argumentace dovolatele, podle níž jím podaný insolvenční návrh na společnost nelze hodnotit jako zahájení „soudního sporu“, je zjevně účelová, když rozsah omezení jeho činností se týkal bez jakýchkoli pochybností zahájení a vedení soudních řízení, bez ohledu na to, zda šlo svou povahou o řízení sporná či nikoli.
Na závěru, podle něhož insolvenční správce B bezdůvodně nesplnil závazný pokyn insolvenčního soudu přitom nic nemění ani skutečnost, že povinností insolvenčního správce je (obecně) postupovat při výkonu funkce svědomitě a s odbornou péčí a vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře, a majetkovou podstatu spravovat tak, aby byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů [§36 odst. 1 a §230 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona], když v poměrech dané věci dovolateli nic nebránilo, aby zvláštní insolvenční správkyni poskytl informace potřebné k tomu, aby mohla vyhodnotit, zda dlužnice vskutku má za společností vymahatelnou pohledávku.
Přitom z obsahu spisu (včetně dovolání) neplyne ani žádná okolnost, na jejímž základě by bylo možno usuzovat, že ze strany zproštěného insolvenčního správce šlo o úkon neodkladný, zamezující vzniku případné újmy na majetkové podstatě dlužnice.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství (které případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu