ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.220.2016.1
KSPH 42 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 220/2016-A-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužnice I. Č. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 42 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Matco, s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 26425033, zastoupeného Mgr. Petrem Budzińskim, advokátem, se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Letenská 121/8, PSČ 118 00, a 2/ České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Markem Konečným, advokátem, se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2583/15, PSČ 158 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2016, č. j. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 22. dubna 2015, č. j. KSPH 42 INS XY, rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Matco, s. r. o., a 2/ České spořitelny, a. s. tak, že (mimo jiné):
[1] Zjistil úpadek dlužnice I. Č. (bod I. výroku).
[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku) a určil, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod IV. výroku).
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. května 2016, č. j. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako vadné podle §241b odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř.
Jak je patrno ze spisu, dlužnice byla v odvolacím řízení zastoupena advokátkou Mgr. Janou Čížkovou (dále jen „J. Č“), jako opatrovnicí. Stalo se tak na základě usnesení odvolacího soudu ze dne 3. března 2016, č. j. KSPH 42 INS XY, 2 VSPH XY, z důvodu uvedeného v §29 odst. 3 o. s. ř. (proto, že vážné zdravotní důvody měly dlužnici vylučovat z účasti na jednání před odvolacím soudem).
Usnesení odvolacího soudu bylo J. Č. (jako zástupkyni dlužnice) doručeno zvlášť ve středu 8. června 2016 (srov. doručenku u č. l. A-158) a od tohoto doručení se odvíjel [ v souladu s §74 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], běh dvouměsíční lhůty k podání dovolání proti doručovanému rozhodnutí (srov. §240 odst. 1 o. s. ř.).
V situaci, kdy usnesení odvolacího soudu obsahovalo přiléhavé poučení o dovolání, byl (u dlužnice) posledním dnem lhůty k podání dovolání 8. srpen 2016 (pondělí). Uvedeného dne J. Č. dovolání jménem dlužnice také podala. Šlo o podání datované rovněž 8. srpna 2016 (srov. elektronické podání č. l. A-161 a originál č. l. A-162), které však bylo podáno tzv. blanketní formou. Obsahovalo totiž vedle označení rozhodnutí, které napadá, již jen následující text:
„Dovolání je přípustné dle ustanovení §241a, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podrobné odůvodnění dovolání zašle dlužnice soudu ve lhůtě 10 dnů.
Dlužnice navrhuje, aby Nejvyšší soud dle ustanovení §243e o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení“.
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Nejvyšší soud pak již v usnesení ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněném pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 21/2004“), které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, formuloval a odůvodnil závěr, že tzv. blanketní dovolání může být doplněno o údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty (jak ji vymezuje §240 o. s. ř.). Dovolání, které nebylo o uvedené náležitosti doplněno v propadné (prekluzivní) lhůtě určené v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítne podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., přičemž nemůže přihlížet ani k pozdějšímu doplnění dovolání.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jež se od R 21/2004 liší (co do právní úpravy, z níž vychází, po změnách, k nimž došlo s účinností od 1. ledna 2013) jen potud, že ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. zahrnuje mezi vady, které činí dovolání nezpůsobilým věcného projednání, též nevymezení přípustnosti dovolání, dále tím, že ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. ozřejmuje, že důvod dovolání (jímž je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. pouze to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, jakož i tím, že odmítnutí takového (vadného) dovolání se opírá o ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. (a nikoli o ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř.).
J. Č. coby advokátka byla nepochybně oprávněna k podání dovolání jménem dlužnice. Podle ustanovení §29 odst. 4 poslední věty o. s. ř. totiž platí, že nerozhodl-li soud jinak, opatrovník ustanovený podle odstavců 1 až 3 vystupuje v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a v dovolacím řízení. Usnesením, jímž ustanovil J. Č. opatrovnicí dlužnice, pak odvolací soud „nerozhodl jinak“ (nezbavil J. Č. práva zastupovat dlužnici v dovolacím řízení). Vady dovolání však mohly být zhojeny jen do uplynutí lhůty k jeho podání, tj. do 8. srpna 2016, což se nestalo.
Pojmovým znakem (i) tohoto zastoupení založeného rozhodnutím soudu pak je, že vztah mezi zástupcem a zastoupeným trvá jen do té doby, než pominou zdravotní důvody, pro které se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení (v dané věci mělo jít o vážné zdravotní důvody, jež měly dlužnici vylučovat z účasti na jednání před odvolacím soudem), respektive do doby, než přestane platit, že taková osoba potřebuje „zastoupení“. Odpadne-li taková podmínka (v posledně popsané situaci tím, že osoba, u které trvají zdravotní důvody, pro které se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení, si sama zvolí zástupce s procesní plnou mocí), zaniká tím současně oprávnění opatrovníka dále jménem účastníka jednat [ srov. mutatis mutandis důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2850/99, uveřejněného pod číslem 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 10/2003“) ].
Tím, že si dlužnice posléze zvolila zástupcem advokáta Mgr. Marka Konečného (dále jen „M. K.“) [ srov. procesní plnou moc z 8. listopadu 2016 ] , tedy pominuly účinky ustanovení opatrovníka odvolacím soudem (srov. opět i R 10/2003). To, že M. K. dovolání posléze doplnil, však již nemohlo ovlivnit výsledek dovolacího řízení; stalo se tak totiž opět po uplynutí lhůty k tomu určené.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2017
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu