ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.35.2017.1
KSLB 57 INS 2283/2015
sp. zn. 29 NSČR 35/2017-A-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka DEVERO a. s., se sídlem v Brně, Mlýnská 326/13, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28264746, zastoupeného Mgr. Janem Houserem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří 258/7, PSČ 160 00, o insolvenčním návrhu věřitele RUANIS s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 03214079, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 2283/2015, o návrhu věřitele č. 7 SECUREBOND LIMITED , se sídlem Zinomos Kitienos 8, Kato Lakatamia, 2322, Nicosia, Kyperská republika, registrační číslo HE 320431, zastoupeného Mgr. Petrem Opletalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 57 INS 2283/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci je u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále též jen „insolvenční soud“) vedeno insolvenční řízení na majetek dlužníka DEVERO a. s.
Usnesením ze dne 19. srpna 2015, č. j. KSLB 54 INS 2283/2015-A-34, insolvenční soud vyhověl insolvenčnímu návrhu společnosti RUANIS s. r. o. (dále též jen „společnost R“) a (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Mgr. Martinu Jinochovou Matyášovou. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. listopadu 2015, č. j. KSLB 54 INS 2283/2015, 2 VSPH 1899/2015-A-50, usnesení insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. O insolvenčním návrhu společnosti R insolvenční soud poté (dosud) znovu nerozhodl.
Podáním ze dne 27. ledna 2017 (A-85) navrhl věřitel č. 7 (SECUREBOND LIMITED), aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí jinému insolvenčnímu soudu, a to Krajskému soudu v Ostravě.
Návrh odůvodnil poukazem na možnost hospodárnějšího, rychlejšího, po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Podle věřitele č. 7 z insolvenčního rejstříku plyne, že veškeré dlužníkovo podnikání, včetně jeho majetku, bylo vždy soustředěno v územním obvodu Krajského soudu v Ostravě. Sídlo dlužníka, podle něhož byla založena místní příslušnost insolvenčního soudu, bylo pouze formální; v současné době již dlužník sídlí v Brně a k jeho předchozímu sídlu jej neváží žádné vztahy. V situaci, kdy v insolvenčním řízení nebylo dosud rozhodnuto o úpadku dlužníka, neproběhlo přezkumné jednání či schůze věřitelů a insolvenční soud ve věci neučinil ani žádné jiné významné procesní úkony, podle věřitele č. 7 nic přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě nebrání. Potud odkázal rovněž na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 18. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 69/2012, ze dne 19. prosince 2012, sen. zn. 29 NSČR 79/2012, a ze dne 18. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 115/2013.
K návrhu na přikázání věci se nesouhlasně vyjádřili insolvenční navrhovatel (A-95) a věřitelka JUDr. Mgr. Martina Jinochová Matyášová, insolvenční správkyně dlužníka Investorsko inženýrská a. s. (A-98). Návrh na přikázání věci naopak podpořil věřitel REAL SPEKTRUM, a. s. (A-94).
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, u nějž je věc vedena, i Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Okolnosti, kterými věřitel č. 7 odůvodňuje návrh na přikázání věci, nejsou podle přesvědčení Nejvyššího soudu natolik zásadní, aby v nich bylo možno spatřovat důvod k přikázání věci z důvodu vhodnosti, a to především s přihlédnutím k délce, po kterou probíhá insolvenční řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a k četným procesním úkonům tohoto soudu, jež plynou z insolvenční ho spisu (viz např. rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, byť následně odklizená odvolacím soudem, jednání konané dne 20. července 2016, ustanovení znalce k podání znaleckého posudku). Pominout nelze ani nesouhlasný postoj výše označených subjektů.
Z dosavadního obsahu insolvenčního spisu se navíc nepodává, že by dlužník v současné době vyvíjel jakoukoli hospodářskou aktivitu (srov. v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 69/2012, na které věřitel č. 7 poukazoval v podaném návrhu na delegaci vhodnou). Za tohoto stavu nelze – jen na základě skutečnosti, že majetek dlužníka (shora označené nemovitosti) se nachází v obvodu jiného než místně příslušného insolvenčního soudu – usuzovat, že hospodárnější a rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější by bylo projednání věci tímto jiným soudem.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli, který navrhl přikázání věci a dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2017
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu