ECLI:CZ:NS:2017:29.NSCR.48.2017.1
KSOS 31 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 48/2017-B-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Tomáše Brauna a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužnice H. M. T. , narozené 28. února 1978, bytem v Šumperku, Jugoslávská 2739/11, PSČ 787 01, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, o návrhu dlužnice na vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel, Mgr. Diana Vebrová a JUDr. Ivana Wontrobová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, 2 VSOL XY.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. března 2016, č. j. KSOS 31 INS XY, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) návrh dlužnice (H. M. T.), aby Mgr. Ing. Petr Konečný byl zproštěn funkce insolvenčního správce dlužnice.
Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání (B-15), které je vedeno u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, 2 VSOL XY.
V průběhu odvolacího řízení [podáním ze dne 12. února 2017 (B-77) označeným jako návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu] vznesla dlužnice (mimo jiné) námitku podjatosti soudců označeného senátu odvolacího soudu (poměřováno obsahem podání).
Námitku podjatosti odůvodňuje tím, že nesouhlasí s usnesením ze dne 26. ledna 2017, č. j. KSOS 31 INS XY, 2 VSOL XY, jímž Vrchní soud v Olomouci nevyhověl námitce podjatosti uplatněné dlužnicí vůči soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Kateřině Holešovské, když rozhodl, že tato soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí insolvenční věci dlužnice vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 31 INS XY.
Dlužnice tvrdí, že soudci Vrchního soudu v Olomouci se v tomto usnesení vyjádřili o ní nevhodným a pohrdavým způsobem tak, že „jí nepomohlo ani jednoroční vynucené samostudium práv“. V této souvislosti poukazuje na to, že uvedeným soudcům trvalo až 5 měsíců než zjistili, že jsou v „patové situaci“ a insolvenčnímu soudu vrátili spis bez věcného vyřízení, s tím, aby ustanovil dlužnici zástupce pro řízení.
Dlužnice poukazuje rovněž na to, že soudkyně označeného senátu odvolacího soudu Mgr. Diana Vebrová v přípise sp. zn. S 1/2017, Cpj 7/2017 prohlásila, že v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. KSOS 25 INS XY (v němž dlužnice vystupuje jako poškozená věřitelka) neshledala žádné nedostatky. Dlužnice se proto domnívá, že „zde došlo prokazatelně ke střetu zájmů a protiprávnímu nadržování“, neboť tato soudkyně rozhoduje ve dvou insolvenčních řízeních způsobem, který dlužnici poškozuje.
Soudci senátu Vrchního soudu v Olomouci 2 VSOL (jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k vyřízení) JUDr. Vojtěch Brhel, Mgr. Diana Vebrová a JUDr. Ivana Wontrobová ve vyjádřeních ke vznesené námitce podjatosti uvedli, že k věci, účastníkům ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a není jim známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti (B-88).
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Dle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužnice popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením §14 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř.) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Olomouci. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny (z obsahu spisu se nepodávají) žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají − jak vyplývá z jejich vyjádření − k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Dovozuje-li dlužnice podjatost jmenovaných soudců Vrchního soudu v Olomouci z toho, jakým způsobem rozhodli o její námitce podjatosti vznesené v tomto řízení vůči soudkyni Krajského soudu v Ostravě, potom zjevně přehlíží, že podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Jinak řečeno, důvodem k vyloučení označených soudců z projednání a rozhodnutí dané věci není (nemůže být) jen okolnost, že nevyloučili jinou– dle názoru dlužnice rovněž podjatou – soudkyni podřízeného soudu z projednávání a rozhodování věci v daném insolvenčním řízení (srov. obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 29 Nd 311/2007).
Důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců se nepodává ani z toho, jakým způsobem odůvodnili rozhodnutí o nepodjatosti soudkyně podřízeného soudu. Úvaha o tom, že dlužnice je práva neznalá, zjevně měla bezprostřední vazbu na tvrzení samotné dlužnice [obsažené např. v podání ze dne 25. dubna 2016 (B-20)], podle něhož nemá právní vzdělání (vše je jen roční nucené samostudium) a nedokáže se orientovat v zákonech.
Rovněž další okolnosti týkající se předchozího postupu soudců v této insolvenční věci nebo v jiné insolvenční věci jsou typově právě těmi, jež zákon z okruhu způsobilých námitek podjatosti výslovně vylučuje (srov. opět §14 odst. 4 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. března 2017
Mgr. Milan P o l á š e k
předseda senátu