ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1035.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1035/2017-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 10. 2017 o dovolání, které podala obviněná M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 3 To 142/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 85/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněné M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 6 T 85/2016, byla obviněná M. K. uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustila jednáním spočívajícím v tom, že „ dne 16. 6. 2016 v době kolem 23.25 hodin v Č. B. ve směru jízdy od R. třídy přes ulici V. do ulice P. řídila osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia a byla zastavena při běžné kontrole policejní hlídkou v prostoru u klubu K. v ulici V., přičemž vozidlo řídila přesto, že byla rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 2015 pod č. j. 1 T 118/2014-55, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 8. 2015, č. j. 4 To 487/2015-81, odsouzena pro dvojnásobný přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíce s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a dále k zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 2 let, tedy od 20. 8. 2015 do 20. 8. 2017 “.
Za to byla obviněná odsouzena podle §337 odst. 1 tr. zákoníku za použití §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 2 (dvou) let.
Proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 1. 2017, sp. zn. 6 T 85/2016, podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích odvolání v neprospěch obviněné, které směřovalo do výroku o trestu.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 3 To 142/2017 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. k odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek částečně zrušil, a to v celém výroku o trestu.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněnou za přečin podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nezměněn, odsoudil podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let, a po tuto dobu byl na obviněnou stanoven dohled.
Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 3 (tří) let.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 3 To 142/2017, podala obviněná prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 74–75), v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.
Obviněná nejprve připomněla, že rozsudek nalézacího soudu napadla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích odvoláním podaným v její neprospěch a směřující proti výroku o trestu, v němž vymezila odvolací důvody pouze ve vztahu k trestu zákazu činnosti, jež považovala za nepřiměřeně mírný. Podle názoru obviněné tak byly v době rozhodování odvolacího soudu pravomocnými jak výrok o vině, tak i výrok o trestu obecně prospěšných prací. Odvolací soud byl tedy při ukládání trestu limitován rozsahem odvolacích důvodů, a tedy nebyl oprávněn zasahovat do pravomocného výroku o uloženém trestu obecně prospěšných prací a mohl změnit toliko výrok o trestu zákazu činnosti. Nedodržením zmíněného odvolací soud vybočil ze zásad spravedlivého procesu a fakticky došlo k uložení nepřípustného trestu, což zakládá protiústavnost rozhodnutí.
Na základě výše uvedeného obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 3 To 142/2017, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněné se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 5. 9. 2017, sp. zn. 1 NZO 804/2017.
Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněné, uvedl s odkazem na teoretická východiska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., že námitky obviněné pod uvedený dovolací důvod podřadit nelze. Obviněná prostřednictvím svých výhrad v podstatě dovozuje porušení procesních pravidel soudem druhého stupně při projednávání odvolání, a to konkrétně nerespektování §254 odst. 1 tr. ř., aniž by však současně vytýkala uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, kterým byla uznána vinnou. Obviněné nelze přisvědčit ani v tom směru, že v době rozhodování odvolacího soudu o odvolání státní zástupkyně byl pravomocný výrok o vině a trestu obecně prospěšných prací. Státní zástupkyně podala odvolání do výroku o trestu, a ten tudíž pravomocný nebyl. V odvolání byl přitom srozumitelně vymezen výrok jí napadaný, a ten byl také následně v souladu s §254 tr. ř. přezkoumán z hlediska všech vad, jež mohly způsobit jeho nesprávnost. Odvolací soud byl tedy povinen přihlížet i k vadám, které sice nebyly výslovně vytýkány odvoláním, ale měly vliv na nesprávnost výroku, proti němuž bylo odvolání podáno. Odvolací soud přitom uložil takový druh trestu, který zákon za daný trestný čin připouští, a to ve výměře odpovídající zákonným kritériím pro ten který druh trestu. Z obsahu dovolání obviněné lze dovodit, že trest uložený odvolacím soudem považuje jako nepřiměřený přísný, kdy nad rámec výše uvedeného lze doplnit, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať je již subjektivně pociťován jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby.
Podané dovolání státní zástupce shledal za podané z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř., a jako takové jej navrhl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2017, sp. zn. 3 To 142/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o výkonu trestu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podala prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být naplněn ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají určitou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu u trestu odnětí svobody, trestu domácího vězení, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Uložením trestu mimo trestní sazbu se rozumí uložení trestu mimo stanovenou trestní sazbu.
Z argumentace uplatněné v podaném dovolání vyplývá, že obviněná spatřuje naplnění uvedeného dovolacího důvodu ve skutečnosti, že odvolací soud nerespektoval §254 odst. 1 tr. ř., tedy porušení procesních pravidel při projednávání odvolání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že námitky obviněné nejsou pod jí uplatněný dovolací důvod podřaditelné a tedy nezakládají přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Nad rámec výše uvedeného lze podotknout, že podle §254 odst. 1 tr. ř. platí, že odvolací soud je povinen přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, pouze v případě, mají-li vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. Za oddělitelný výrok se považuje takový výrok, který lze samostatně přezkoumávat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit (§258 odst. 2 tr. ř.), jedná se tedy např. o výrok o trestu, o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení či o ochranné opatření (viz Šámal a kol. Trestní řád II, 7. vydání, nakladatelství C. H. Beck, str. 3033). Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích podala odvolání v neprospěch obviněné, a to do výroku o trestu, kdy v odvolání je napadený výrok srozumitelně vymezen. Nelze přisvědčit námitce obviněné stran právní moci výroku o vině a výroku o trestu obecně prospěšných prací. Odvolací soud postupoval zcela v souladu s procesními předpisy (§254 tr. ř.), když přihlížel i k vadám, jež nebyly výslovně vytýkány odvoláním, ale měly vliv na správnost výroku, proti němuž bylo odvolání podáno. Tedy, pokud byla-li v odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích namítána nepřiměřená mírnost uloženého trestu, byť tato nepřiměřenost byla vytýkána toliko ve vztahu k trestu zákazu činnosti, a odvolací soud po provedeném přezkumu zjistil, že původně uložený trest je nepřiměřeně mírný, zcela v intencích zákona jej zpřísnil.
Na závěr lze uvést, ostatně jak již uvedl státní zástupce, že z obsahu dovolání lze taktéž dovodit, že obviněná považuje jí uložený trest za nepřiměřeně přísný. V tomto směru Nejvyšší soud zdůrazňuje, že trest odnětí svobody (s podmíněným odkladem výkonu) byl obviněné vyměřen v rámci zákonné sazby a pokud obviněná na uložený trest nahlíží jako na nepřiměřený, tak samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být až na výjimečné případy relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněné je zřejmé, že její námitky výše uvedeným požadavkům důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 10. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu