ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.1272.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 1272/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2017 o dovolání, které podal obviněný M. G. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 11 To 44/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 53/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. G. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 4 T 53/2016, byl obviněný M. G. uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v době nejméně od 5. 8. 2015 do 16. 9. 2015 ze skladu provozovny společnosti APOLLO Soft k.s. na adrese Anenská č.p. 348, Příbram IV, v úmyslu sebe obohatit a získat tak neoprávněný finanční prospěch postupně odcizil nejméně 130 ks základních desek značky ASUS, 160 ks procesorů s chladičem značky Intel Pentium a 850 ks operačních pamětí RAM značky Kingston, patřících společnosti APOLLO Soft k.s. a určených k montáži do výherních hracích automatů tím způsobem, že jako zaměstnanec společnosti Apollo Soft k.s. na základě dohody o pracovní činnosti zařazený na pracovní pozici samostatný vedoucí směn postupně nejméně v deseti případech - ve dnech 5.8.2015, 6.8.2015, 10.8.2015, 12.8.2015, 18.8.2015, 28.8.2015, 3.9.2015, 15.9.2015 a 16.9.2015 – vynesl ze skladu a následně z provozovny odvezl svým osobním vozidlem zn. Škoda Octavia, originální balení obsahující předmětné elektrosoučástky, čímž společnosti APOLLO SOFT k.s., IČ: 28179781, se sídlem V Parku 2294/2, Chodov, Praha 4, způsobil škodu ve výši 671.550,- Kč, konkrétně :
1) dne 5.8.2015 v době od 6:42 hod. do 7:06 hod. postupně odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 7 ks originálních balení obsahujících celkem 350 ks operačních pamětí RAM značky Kingston (1 ks balení = 50 ks) a 14 ks originálních balení obsahujících celkem 70 ks procesorů s chladičem značky Intel Pentium (1 ks balení = 5 ks), vše v hodnotě celkem 205.450,- Kč,
2) dne 6.8.2015 v době od 7:16 hod. do 7:42 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 6 ks originálních balení obsahujících celkem 30 ks procesorů s chladičem značky Intel Pentium (1 ks balení = 5 ks), vše v hodnotě celkem 37.950,- Kč,
3) dne 10.8.2015 v době od 14:44 hod. do 15:16 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 1 ks originálního balení obsahujícího celkem 10 ks základních desek značky ASUS (1 ks balení = 10 ks), vše v hodnotě celkem 14.250,- Kč,
4) dne 12.8.2015 v době od 7:30 hod. do 7:36 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 1 ks originálního balení obsahujícího celkem 10 ks základních desek značky ASUS (1 ks balení = 10 ks), vše v hodnotě celkem 14.250,- Kč,
5) dne 18.8.2015 v době od 6:37 hod. do 8:29 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 8 ks originálních balení obsahujících celkem 80 ks základních desek značky ASUS (1 ks balení = 10 ks), vše v hodnotě celkem 114.000,- Kč,
6) dne 28.8.2015 v době od 16:07 hod. do 16:13 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 1 ks originálního balení obsahujícího celkem 10 ks základních desek značky ASUS (1 ks balení = 10 ks), vše v hodnotě celkem 14.250,- Kč,
7) dne 3.9.2015 v době od 18:02 hod. do 18:23 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 12 ks originálních balení obsahujících celkem 60 ks procesorů s chladičem značky Intel Pentium (1 ks balení = 5 ks), vše v hodnotě celkem 75.900,- Kč,
8) dne 15.9.2015 v době od 10:09 hod. do 10:20 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 1 ks originálního balení obsahujícího celkem 10 ks základních desek značky ASUS (1 ks balení = 10 ks), vše v hodnotě celkem 14.250,- Kč,
9) dne 15.9.2015 v době od 12:40 hod. do 12:51 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 1 ks originálního balení obsahujícího celkem 10 ks základních desek značky ASUS (1 ks balení = 10 ks), vše v hodnotě celkem 14.250,- Kč,
10) dne 16.9.2015 v době od 18:23 hod. do 18:38 hod. odcizil ze skladu provozovny společnosti APOLLO SOFT k.s. v P., 10 ks originálních balení obsahujících celkem 500 ks operačních pamětí RAM značky Kingston (1 ks balení = 50 ks), vše v hodnotě celkem 167.000,- Kč“.
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5 (pěti) let.
Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 100 (jedno sto) celých denních sazeb ve výši 500 Kč (pět set), tj. v celkové výši 50.000 Kč (padesát tisíc).
Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené společnosti Apollo Soft, k. s., se sídlem v P., škodu ve výši 671.550 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 4 T 53/2016, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozhodnutí.
O odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 11 To 44/2017, a to tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání (č. l. 513–521), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. , neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí.
Obviněný v rámci svého obsáhlého dovolání s odkazem na teoretická východiska uvedl, že nebyly prokázány pojmové znaky dané skutkové podstaty spočívající v protiprávním jednání, příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a škodlivým následkem (kauzální nexus), a taktéž zavinění. Má za to, že soud prvního stupně neprovedl dostatečné dokazování, aby mohl učinit spolehlivý závěr o jeho vině nebo nevině. V této souvislosti poukázal na veškerou dokumentaci týkající se inventury, na základě níž bylo zjištěno manko, dále inventury předchozí, neboť svědci rozporuplně vypovídají o četnosti inventur a nelze vycházet pouze ze zprávy poškozené organizace. Nalézacímu soudu vytýká neprovedení důkazu znaleckým posudkem k objasnění hodnoty věci, které se mohly nacházet v obalech, či krabicích, jež obviněný přenášel. Dále rozporuje jednotlivé záběry z průmyslových kamer, kdy z těchto záznamů nelze v žádném případě dovodit, že by obviněný cokoliv odcizil a sám nalézací soud uznal, že z těchto záznamů ani z jiného provedeného důkazu nelze dovodit konkrétní obsah krabice, se kterými manipuloval, co obsahovaly a jak s tímto obsahem naložil. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem a na základě jakých důkazů dospěl nalézací soud ke způsobené škodě ve výši 671.550 Kč. Stejně tak není jasné, na základě čeho soudy předpokládaly hodnotu konkrétního obsahu krabic, kdy obviněný po prozkoumání všech důkazů došel k závěru, že pokud manipuluje s obaly, hodnota věcí v těchto obalech představuje částku nejvýše 30.000 Kč. V uvedeném spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces spočívající v extrémní rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, stejně jako porušení zásady in dubi pro reo. Nelze souhlasit se závěry odvolacího soudu stran úplného a správného hodnocení důkazů soudem nalézacím. V této souvislosti poukazuje na svědecké výpovědi svědků K., V. a N. ve vztahu k provedeným inventurám, kdy má za to, že soudy, resp. soud odvolací se dostatečně nevypořádal s rozpory v jejich výpovědích o počtu či četnosti inventur a dále se zjevně nepravdivými skutečnosti např. o délce pracovní doby či výše příjmu. Dále poukazuje na jednotlivé pasáže rozhodnutí odvolacího soud, se kterými následně polemizuje, zejména ve vztahu k povedeným důkazům, a to kamerovým záznamům, dokladům o provedené inventuře či dokladům týkajících se jeho bankovního účtu a uzavřených úvěrových smluv, jež prokazují jeho velice slušný příjem.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a zprostil obviněného obžaloby s tím, že pokud neshledá možnost takového postupu, aby poté, co budou rozhodnutí zrušena, vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Dne 13. 6. 2017 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 641/2017, v němž uvedlo, že se k podanému dovolání obviněného M. G. s ohledem na povahu uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedlo, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 11 To 44/2017, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. G. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
První alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Praze odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. v jeho první alternativě, proto nepřichází v úvahu.
V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný podle obsahu dovolání poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
Pod dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítl nesprávné hodnocení důkazů (zejména záznamy z průmyslových kamer, dále dokumentaci týkající se předmětné inventury, na základě níž bylo zjištěno manko, stejně jako svědecké výpovědi svědků K., V., N., a dále doklady týkající se jeho bankovního účtu a uzavřených úvěrových smluv a zprávu poškozené organizace) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, především stran počtu či četnosti inventur v poškozené společnosti, stejně jako námitky ve vztahu k obsahu krabic, s nimiž manipuloval), když současně prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají).
Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod částečně nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů .
Při posuzování, zda je oprávněné tvrzení dovolatele o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Kdyby měl dovolací soud dospět k jinému závěru ohledně předmětného skutku, jak se toho v konečném důsledku ve svém dovolání domáhá obviněný, musel by zásadním způsobem modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. od nich odhlédnout. Takový způsob rozhodnutí však není v dovolacím řízení možný ani přípustný, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. G. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení, jak již bylo uvedeno výše, sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.
Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé , kterýžto obviněný v rámci dovolání namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna , apod.
O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Příbrami, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Skutková zjištění soudu mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. V této souvislosti je třeba konstatovat, že po obsahové stránce byly důkazy nalézacím soudem hodnoceny dostatečně a v souladu s objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém souhrnu, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.
Za relevantní proto nelze shledat ani námitku, že soudy vyhodnotily důkazy v jeho neprospěch, tedy, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Obviněný sice vznesl námitku, že nebyly naplněny všechny pojmové znaky daného trestného činu, resp. protiprávnost jeho jednání, příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a škodlivým následkem, stejně jako zavinění, kteroužto by s určitou dávkou benevolence bylo možno ve formální rovině podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitka obviněným vznesená je uplatněna způsobem zcela neregulérním, neboť je uplatněna pouze a výlučně s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem. Obviněný vytýká soudům, že nepostupovaly správně v rámci procesu hodnocení důkazů a tyto hodnotily vadně, je třeba říci, že tyto výhrady představují pouhou polemiku se správností skutkových závěrů, které soudy ve věci učinily. Nejde tedy v tomto případě o námitky, které by mohly založit přezkum předmětné námitky.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2017
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu