ECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.435.2017.1
sp. zn. 3 Tdo 435/2017-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2017 o dovolání, které podal obviněný L. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 4 To 725/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 2/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 2 T 2/2015, byl obviněný L. Č. uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za tento přečin [a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 5 T 235/2013, a sbíhající se zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku, kterým byl uznán pravomocně vinným rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 4 T 264/2014] byl podle §206 odst. 4 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Současně mu byl podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání patnácti měsíců. Podle §43 odst. 2 věta druhá trestního zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 4 T 264/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, přičemž bylo ponecháno v platnosti zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 25. 8. 2014, sp. zn. 5 T 235/2013. Týmž rozsudkem bylo podle §228 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto, že je obviněný povinen uhradit škodu poškozenému JUDr. J. V. ve výši 340.000 Kč.
O odvolání obviněného a poškozeného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 4 To 725/2016 , jímž z podnětu odvolání poškozeného JUDr. J. V. podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obviněný uznán povinným uhradit poškozenému škodu ve výši 340.000 Kč, a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněný je povinen podle §228 odst. 1 trestního řádu uhradit poškozenému JUDr. J. V. škodu ve výši 340.000 Kč s úrokem z prodlení od 5. 6. 2015 ve výši 8,05 %. Podle §229 odst. 2 trestního řádu byl poškozený JUDr. J. V. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V dalších výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání obviněného L. Č. bylo podle §256 trestního řádu zamítnuto.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d), e) a k) trestního řádu S poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu obviněný namítl, že byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 1. 12. 2016, neboť trval na své účasti u veřejného zasedání, což sdělil soudu dopisem ze dne 30. 11. 2017 (správně zřejmě 2016) adresovaným do e-mailové schránky předsedovi senátu a dále pak krajský soud tím, že konal veřejné zasedání dne 1. 12. 2016 a rozhodl bez přítomnosti obviněného a jeho obhájce, porušil §202 odst. 4 trestního řádu, podle kterého nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce v případě nutné obhajoby podle §36 odst. 2 trestního řádu. To proto, že bylo zjištěno, že obviněný má diagnostikovanou „bipolární poruchu“, tedy byly v daném případě dány pochybnosti, zda je způsobilý se sám hájit, a došlo k porušení §105 odst. 1 trestního řádu, neboť k posouzení duševního stavu obviněného nebyl přibrán znalec. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu obviněný uvedl, že proti němu byla konána hlavní líčení u Okresního soudu v Českých Budějovicích, ačkoli bylo dne 29. 7. 2015 u hlavního líčení zjištěno, že ve věci má rozhodovat senát a v návaznosti na to byla další hlavní líčení konána před senátem, avšak před senátem nebyla přednesena ve smyslu §206 odst. 1 trestního řádu obžaloba, která byla přednesena toliko před samosoudcem dne 3. 6. 2015. Na základě výše uvedeného obviněný dospěl k závěru, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, neboť byl porušen §2 odst. 8 trestního řádu ve spojení s §206 odst. 1 trestního řádu, podle kterého je trestní stíhání možné toliko na základě obžaloby. Přísedící si nevyslechli obžalobu, což je v rozporu se zásadou ústnosti řízení. Dále obviněný zopakoval již výše uvedené, že soudu bylo známo, že trpí středně těžkou depresivní poruchou, přesto nepřibral k posouzení jeho duševního stavu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, aby mohlo být zjištěno, zda je schopen se účastnit hlavního líčení a zda byl v době spáchání trestného činu příčetný. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu obviněný toliko uvedl, že z výroku o náhradě škody z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 4 To 725/2016, nevyplývá, za jakou dobu je povinen zaplatit úrok z prodlení, chybí tedy část výroku „až do zaplacení.“
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 4 To 725/2016, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 2 T 2/2015, podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil, podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil také všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Stání zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že co se týká přítomnosti obviněného u veřejného zasedání, tento byl ve smyslu §233 odst. 1 věta druhá trestního řádu o konání veřejného zasedání odvolacího soudu, nařízeného na jednací den 1. 12. 2016, ve lhůtě uvedené v §233 odst. 2 trestního řádu toliko vyrozuměn s oprávněním se jej účastnit (§233 odst. 1, 2 trestního řádu). Pokud odvolací soud jeho žádosti o konání veřejného zasedání v jeho přítomnosti, zaslané společně s omluvou do jeho datové schránky pouhý jeden den před konáním tohoto procesního úkonu nevyhověl, pak takto podle přesvědčení státní zástupkyně postupoval na podkladě posouzení, zda na jeho straně existují akceptovatelné a objektivně doložené důvody, které mu reálně brání účastnit se veřejného zasedání (§202 odst. 3 trestního řádu ve spojení s §238 trestního řádu). Taková objektivní překážka jeho účasti u uvedeného veřejného zasedání však nebyla doložena. K té části dovolacích námitek obviněného, jejichž prostřednictvím namítal, že veřejnému zasedání nebyl přítomen ani jeho obhájce, státní zástupkyně uvedla, že taková argumentace o tom, že dovolatel neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, neboť byl na jeho straně dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 trestního řádu, nebyla uplatněna prostřednictvím odpovídajícího dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu. Pouze nad rámec podaného vyjádření poznamenala, že jak nalézací, tak ani odvolací soud nemohly ze způsobu jeho vystupování nabýt pochybností o jeho způsobilosti se náležitě hájit a důvod ke vzniku takové pochybnosti nebyl dán ani tehdy, pokud první informace o jeho psychiatrické léčbě vyplynula až z obsahu jím podaného odvolání, doplněného o kopii v té době více než půl roku staré lékařské zprávy. Jde-li o uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu, státní zástupkyně připomněla, že ten je dán v případech, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. To jinými slovy znamená, že ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 4 trestního řádu nebo plynoucích z ustanovení §11a trestního řádu a pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno, přičemž orgán činný v trestním řízení v závislosti na tom, kdy tato skutečnost vyšla najevo, přesto nerozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného, ale vydal rozhodnutí ve věci pro obviněného méně příznivé (zejména odsuzující rozsudek), přičemž takové rozhodnutí lze napadnout dovoláním. Takovým jediným možným způsobem, který odpovídá věcnému naplnění dovolacího důvodu, sloužícího k nápravě vady nepřípustného trestního stíhání, ze kterého vzešlo napadené rozhodnutí, však dovolatel neargumentoval. Dále uvedla, že pokud dovolatel spatřoval neúplnost výroku o náhradě škody ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu v chybějící specifikaci období, za které mu byla podle §228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost vedle způsobené škody nahradit poškozenému JUDr. J. V. i úroky z prodlení, pak zcela důvodně namítá, že uvedený adhezní výrok neobsahuje povinný dovětek „až do zaplacení“, ačkoliv by tomu tak správně mělo být. Současně však uvedla, že lze takové pochybení, náležející do kategorie písařské chyby nebo jiné zřejmé nesprávnosti případně odstranit postupem podle §131 odst. 1 trestního řádu. Zdůraznila, že bez ohledu na vyhlášené znění příslušného rozsudečného výroku zůstává podstatným, že časové vymezení celkové doby plnění platební povinnosti k příslušenství přisouzené pohledávky poškozeného za dovolatelem zcela logicky ani nemůže přesáhnout časový horizont, ve kterém dojde k uspokojení uvedeného sankčního nároku poškozeného. Dovolatelem uplatněná námitka proto podle státní zástupkyně nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu, neboť jinak je adhezní výrok věcně správný a tento jeho nedostatek nemůže způsobit jeho neúplnost v namítaném smyslu.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.
Obviněný L. Č. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), e) a k) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Předně je třeba souhlasit se státní zástupkyní, že k veřejnému zasedání konanému dne 1. 12. 2016 nebyl obviněný předvolán, ale byl o něm toliko vyrozuměn prostřednictvím vzoru č. 7a Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2004, č. 20/2004 – Org. o vydání vzorů doporučených k použití v trestním a občanském soudním řízení. Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 1. 12. 2016, předseda senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Roman Bárta si byl skutečnosti, že obviněný žádá o odročení veřejného zasedání sám i prostřednictvím svého obhájce vědom, stejně jako byl i seznámen s důvody, o které obviněný tuto svou žádost opíral, neboť žádosti o odročení byly po zahájení veřejného zasedání čteny. Současně však jak z podání obviněného (e-mail ze dne 1. 12. 2016 č. l. 375 trestního spisu), tak z telefonátu s advokátem JUDr. Michalem Paule předseda senátu zjistil, že tomuto obhájci obviněný vypověděl v den konání veřejného zasedání plnou moc a tento se tedy veřejného zasedání nezúčastní s tím, že v dané věci není nutná obhajoba. Z telefonického hovoru s PhDr. P. G., který vystavil obviněnému potvrzení o psychologickém vyšetření konaném dne 1. 12. 2016, pak předseda senátu zjistil, že obviněný se k tomuto lékaři dostavil v ranních hodinách a PhDr. G. výslovně uvedl, že on se nemůže vyjádřit k tomu, zda zdravotní stav umožňuje obviněnému účastnit se soudního líčení; zároveň předsedovi senátu sdělil, že obviněný se v minulosti nedostavil k psychologickému vyšetření, přičemž na termín 1. 12. 2016 se následně sám telefonicky objednal. Pokud za dané situace vyhodnotil krajský soud omluvu obviněného z veřejného zasedání společně s žádostí o odročení tohoto veřejného zasedání jako ryze účelovou a neopodstatněnou, vedenou snahou zmařit projednání jeho trestní věci a podle §202 a §238 trestního řádu konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, neboť jeho přítomnost nepovažoval za nezbytnou, pak nelze tomuto jeho postupu nic vytknout.
Pro úplnost lze uvést, že námitka obviněného spočívající v tvrzení, že soud měl na základě lékařských zpráv nechat vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, aby mohlo být zjištěno, zda je schopen se účastnit hlavního líčení a zda byl v době spáchání trestného činu příčetný, případně aby bylo postaveno najisto, zda byl způsobilý se sám hájit a nebyly u něj dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 2 trestního řádu, nenaplňuje žádný z dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů. Nejvyšší soud však ve stručnosti uvádí následující:
Podle §116 odst. 1 trestního řádu je-li třeba vyšetřit duševní stav obviněného, přibere se k tomu vždy znalec z oboru psychiatrie. K tomu je třeba s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvést, že otázka nepříčetnosti je otázka právní; její posouzení náleží orgánům činným v trestním řízení na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. Povaha této otázky vyžaduje, aby její posouzení bylo založeno na odborných znalostech z oboru psychiatrie. Znalecký důkaz z tohoto oboru je však jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 1978, sp. zn. 11 Tz 21/78). Není tedy povinností orgánů činných v trestním řízení nechat znalecky zkoumat duševní stav obviněného, pokud z provedených důkazů nevyplývá možnost existence duševní poruchy obviněného, která by mohla mít vliv na rozpoznávací nebo ovládací schopnost obviněného v době činu. Z lékařských zpráv MUDr. P. P. vyplynulo, že je u něj obviněný v léčení od 7. 3. 2016, přičemž mu byla diagnostikována středně těžká depresivní porucha. Z objektivního hlediska byl obviněný lékařem hodnocen jako lucidní, orientovaný všemi kvalitami správně, bez poruch vnímání (lékařská zpráva MUDr. P. ze dne 16. 3. 2017, č. l. 359 trestního spisu). Soudy tedy neměly, přes obviněným uváděné psychické problémy, žádné pochybnosti o jeho příčetnosti, což ostatně samy uvedly i v odůvodnění svých rozhodnutí a jeho námitky jsou v tomto směru neopodstatněné. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že dne 1. 12. 2016 odeslal obviněný těsně před konáním veřejného zasedání odvolacímu soudu e-mail (č. l. 375 trestního spisu) s omluvou a žádostí o odročení veřejného zasedání, kde sám podrobně popisuje dosavadní průběh trestního řízení a uvádí, že téhož dne vypověděl svému obhájci plnou moc a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen se sám zastupovat. Jak již bylo uvedeno výše, jeho kroky směřující k tomu, aby bylo veřejné zasedání odročeno, byly soudem vyhodnoceny jako ryze účelové, a dále skutečnost, že obviněný dvě hodiny před konáním veřejného zasedání odeslal odvolacímu soudu přípis, kde jasně a srozumitelně formuloval své důvody, proč se nemůže veřejného zasedání zúčastnit, a vykonával tak fakticky svoje právo na obhajobu způsobem, který nevzbuzuje žádnou pochybnost o tom, že by nebyl schopen se náležitě hájit, lze považovat za dostačující pro závěr, že i toto tvrzení o neschopnosti se sám hájit bylo ze strany obviněného účelové a chtěl jím toliko dosáhnout zmaření projednání jeho trestní věci.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) trestního řádu je dá tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Důvody nepřípustnosti trestního stíhání jsou taxativně vyjmenovány v §11 trestního řádu, přičemž je zřejmé, že na žádný z těchto důvodů obviněný nepoukázal. K namítané otázce příčetnosti obviněného se dovolací soud vyjádřil již výše; pokud jde o jeho námitku, že došlo k porušení §206 odst. 1 trestního řádu ve spojení s §2 odst. 8 trestního řádu, neboť přísedící senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích neslyšeli obžalobu, která nebyla v jejich přítomnosti opětovně přečtena, takováto námitka nejenže nenaplňuje deklarovaný dovolací důvod, ale je třeba i konstatovat, že se nezakládá na pravdě. Jak je patrno z trestního spisu, při hlavním líčení dne 29. 7. 2015 bylo konstatováno, že věc bude projednávána jako senátní (protokol o hlavním líčení ze dne 29. 7. 2015, č. l. 177 trestního spisu), následně bylo konáno hlavní líčení dne 11. 11. 2015, které bylo z důvodu omluvy obviněného odročeno. Na dalším hlavním líčení konaném dne 4. 2. 2016 byla obžaloba státním zástupcem přednesena (protokol o hlavním líčení ze dne 4. 2. 2016, č. l. 206 trestního spisu), je tedy patrné, že si ji vyslechli i přísedící Milan Rak a Věra Šulistová, kteří se tohoto hlavního líčení účastnili.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) trestního řádu je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Písařské chyby či jiné zřejmé nesprávnosti obsažené ve vyhotovení rozhodnutí a v jeho opisech, byť by spočívaly v tom, že v jejich důsledku některý výrok chybí nebo je neúplný, nenaplňují tento dovolací důvod. Neúplným ve smyslu deklarovaného dovolacího důvodu je pouze takový výrok rozsudku, který neobsahuje některou z podstatných náležitostí stanovených zákonem vyjmenovaných zejména v ustanovení §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až 124 trestního řádu. Je zřejmé, že obviněným namítaná formulace „až do zaplacení“ u přiznaného úroku z prodlení takovou podstatnou náležitostí výroku rozsudku není. Pro úplnost však lze odkázat na znění ustanovení §513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním jsou příslušenstvím pohledávky. Splněním dluhu závazek zaniká (§1908 odst. 1 občanského zákoníku) a s ním i jeho příslušenství.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného L. Č. nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 26. 4. 2017
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu