ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1688.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 1688/2017-201
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce Zemědělského družstva „Palava“ Pavlov , se sídlem v Pavlově č. p. 177, identifikační číslo osoby 001 34 422, zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží 6, proti žalovanému Mysliveckému spolku „PALAVA“ PAVLOV, z. s. (dříve „Myslivecké sdružení ‚Pálava‘ Pavlov o. s.“), se sídlem v Pavlově, Česká 155, identifikační číslo osoby 484 55 288, zastoupenému JUDr. Radkem Kellerem, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 23, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 35/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2016, č. j. 14 Co 101/2016-173, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radka Kellera, advokáta se sídlem v Brně, Jaselská 23.
Odůvodnění:
Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) předesílá, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II., části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Okresní soud v Břeclavi (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. prosince 2015, č. j. 7 C 35/2011-81, určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku v katastrálním území P. u D. V., jehož součástí je rodinný dům v obci P. (dále již „předmětný pozemek“).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. prosince 2016, č. j. 14 Co 101/2016-173, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení vlastnictví k předmětnému pozemku zamítl, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není – jak bude vyloženo níže – přípustné ve smyslu §237 o. s. ř.
Je tomu tak z toho důvodu, že žalobce ve svém dovolání polemizuje se skutkovým stavem věci, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, uplatňuje svou skutkovou verzi případu, kterou oproti odvolacímu soudu zcela jinak právně posuzuje (a to ve prospěch závěru, že je výlučným vlastníkem předmětného pozemku). Takováto dovolací argumentace ovšem přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§241a odst. 6 o. s. ř.) a pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§243f odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud sice při posuzování přípustnosti dovolání není oprávněn verifikovat skutková zjištění, z nichž při rozhodování odvolací soud vycházel, avšak pokud by naznal, že z odůvodnění písemného vyhotovení dovoláním napadeného rozhodnutí nelze zjistit právně rozhodné skutečnosti, případně tyto jsou (z hlediska učiněných dílčích skutkových zjištění) rozporné, nesrozumitelné či neurčité, pak by – poněvadž by uvedený stav šel na vrub správnosti právního posouzení věci (jelikož takto defektně uvedený skutkový stav z povahy věci by vylučoval, aby odvolací soud na něj aplikoval příslušné pravidlo chování, případně je neaplikoval, ač se jednalo o předčasný závěr právě pro popsané defekty na skutkovém úseku) – musel přistoupit k vydání kasačního rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009; všechna zde označená rozhodnutí dovolacího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ). Posledně uvedená varianta ovšem v této věci nenastala (dovolacím soudem zjištěna nebyla), pročež ani z tohoto důvodu nelze dovolání žalobce považovat za přípustné.
K další dovolací argumentaci vztahující se k polemice s hodnocením důkazů odvolacím soudem nutno připomenout, že dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout (k tomu srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1920, bod V, příp. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2014, sp. zn. 25 Cdo 205/2013).
Dovolací soud přitom v daném případě nezaregistroval, že by odvolací soud ve shora připomenutém směru pochybil. Závěry, k nimž odvolací soud dospěl v odůvodnění (písemného vyhotovení) napadeného rozsudku, jsou důsledkem použitých logických úvah a nejsou v extrémním nesouladu s obsahem spisu. Přitom dovolací soud zde není řádnou třetí soudní instancí, která by nad rozsah výše uvedeného mohla (měla) zasahovat do procesu výsledků dokazování, tedy do zjištěného skutkového stavu, „hodnotit“ hodnocení důkazů (odvolacím) soudem, posuzovat relevanci rozsahu či účelnosti (odvolacím) soudem provedených důkazů, pakliže způsob, jak ke skutkovému stavu odvolací soud dospěl, není defektní a odvolacímu soudu umožňoval přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru.
Jen pro úplnost dovolací soud zdůrazňuje, že v čl. I. kupní smlouvy ze dne 9. listopadu 1976 (jejíž kopie je založena na č. l. 8 procesního spisu), uzavřené mezi prodávajícími manžely J. a A. F. a kupujícím (tehdejším) Jednotným zemědělským družstvem Palava, se sídlem v Pavlově, se stran vymezení předmětu převodu uvádí (poznámka: v textu nyní tučně zvýraznil dovolací soud): „Jak je to osvědčeno výpisem z listu vlastnictví kat. území P. v operátech evidence nemovitostí u střediska geodézie B., prov. M., jsou manželé J. a A. F. bezpodílovými spoluvlastníky mimo jiné i vinného sklepu se stav. pl. č o vým. 90 m2 v kat. území P. .“ Projev vůle prodávajících převést předmět převodu je pak vyjádřen v čl. II. takto: „ Sklep, uvedený v odst. I. této smlouvy , prodávají manželé J. a A. F. Jednotnému zemědělskému družstvu Palava se sídlem v Pavlově do jeho výhradního vlastnictví za sjednanou kupní cenu v částce ... 30 700,- Kč...“ Přitom v odvolacím řízení byla vyslechnuta účastnice uvedené smlouvy svědkyně A. J. (dříve F.), která (při svém výslechu u odvolacího soudu při jednání konaném dne 27. října 2016 – viz protokol o jednání před odvolacím soudem z uvedeného dne na č. l. 136-138) mimo jiné vypověděla: „ Pokud jsme (roz. s tehdejším manželem svědkyně J. F.) v roce 1976 prodávali předmětný sklep , dali nám za to asi 30.000 Kč, i tato cena byla za tento sklep, nikoli za tu budovu nad ním ...“
Žalobcem v dovolání učiněné odkazy na některá rozhodnutí dovolacího soudu či na nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 625/03, vesměs se týkající intepretace právních úkonů, nijak nenarušují učiněný závěr odvolacího soudu, neboť judikované právní názory je třeba vždy posuzovat v kontextu skutkových okolností toho kterého soudního případu, přičemž v posuzované věci se odvolací soud v řešení právní otázky výkladu v rozhodné době učiněných právních úkonů nedopustil žádných rozporných závěrů s ustálenou judikaturou dovolacího soudu či snad Ústavního soudu.
Lze tedy – s přihlédnutím k žalobcem uplatněné dovolací argumentaci - zrekapitulovat, že v posuzované věci nelze z odůvodnění dovoláním napadeného (písemného vyhotovení) rozsudku odvolacího soudu vyvodit defektní způsob hodnocení důkazů, ale ani extrémní nesoulad skutkových zjištění s obsahem spisu. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se totiž podávají jak (přehledně strukturovaná) skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při meritorním rozhodování (a která v dovolacím řízení nelze nijak revidovat), tak i srozumitelné úvahy, jak byly důkazy - zásadně významné pro rozhodnutí – hodnoceny. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu rovněž obsahuje i právně kvalifikační závěr, jak byl zjištěný skutkový stav podroben právnímu posouzení.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. prosince 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu