ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.177.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 177/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Novosadem ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 158/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2016, č. j. 17 Co 115/2016-37, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Usnesením v záhlaví uvedeným potvrdil Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 29. 2. 2016, č. j. 14 C 158/2015-31, kterým bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů (pro řízení před soudem prvního stupně a pro odvolací řízení). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem.
Současně s podáním dovolání žalobce navrhl ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud prvního stupně tento žalobcův návrh zamítnul usnesením ze dne 16. 8. 2016, č. j. 14 C 158/2015-44. K odvolání žalobce bylo toto usnesení potvrzeno usnesením soudu odvolacího ze dne 27. října 2016, č. j. 17 Co 353/2016-48. Obě nyní zmíněná usnesení jsou pravomocná, dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podáno nebylo.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 2016, č. j. 14 C 158/2015-49, byl žalobce vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení v řízení o dovolání proti napadenému usnesení. Žalobce byl též poučen, že v případě neodstranění uvedeného nedostatku bude dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (čl. II. a čl. VII. zák. č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání podle ustanovení §241 odst. 1 a 4 o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit a bez jejíhož naplnění nelze o dovolání věcně rozhodnout. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatel fyzickou osobou, která má právnické vzdělání.
Žalobce jako dovolatel není právně zastoupen a netvrdí, že má právnické vzdělání. Žalobce sice v reakci na výzvu k odstranění nedostatku povinného zastoupení opětovně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, ovšem obsahově totožná žalobcova žádost byla již pravomocně zamítnuta, a proto se k další žalobcově žádosti nepřihlíží v souladu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 26. dubna 2017
JUDr. Tomáš Nosovosad
pověřený člen senátu