ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2110.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2110/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobců a) Ing. E. K. , zastoupené Mgr. Liborem Vincencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, a b) Ing. J. O. , zastoupeného Mgr. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1025/1, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 329/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2014, č. j. 58 Co 172/2014-366, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V předmětném řízení se žalobci domáhali odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 14 Nc 15/2001. Žalobci se domáhali zadostiučinění v celkové výši 2 500 000 Kč s tím, že částka 2 000 000 Kč připadá žalobkyni a) a částka 500 000 Kč žalobci b).
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 11. 2013, č. j. 26 C 329/2011-280, nepřipustil změnu žaloby (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 108 875 Kč (výrok II), avšak žalobu, jíž žalobkyně a) uplatňovala nárok na zaplacení částky 1 891 125 Kč, zamítl (výrok III), taktéž zamítl žalobu, kterou se žalobce b) domáhal zaplacení částky 500 000 Kč (výrok IV), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V).
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací odmítl odvolání žalobce b) (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé co do částky 49 375 Kč potvrdil, a co do částky 59 500 Kč změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III) a přiznal právní zástupkyni žalobkyně a) Mgr. K. M. odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 6 800 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba žalobci dovolání.
Žalobkyně a) podala včasné dovolání dne 4. 9. 2014 (č. l. 385), při jehož podání nebyla zastoupena advokátem, a současně požádala o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Žalobce b) společně s žalobkyní a) toto dovolání nepodal. Blíže nezjištěná osoba do originálu dovolání založeného na č. l. 385 sice připsala plurál a doplnila podpis žalobce b), zjevně ve snaze vyvolat dojem, že dovolání bylo podáno společně oběma žalobci, avšak z kopií tohoto dovolání založených v přílohách spisu je zjevné, že dané dovolání podala výlučně žalobkyně a).
O žádosti žalobkyně a) o ustanovení advokáta pro dovolací řízení rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 11. 2014, č. j. 26 C 329/2011-399, tak, že návrh zamítl. Odvolací soud k odvolání usnesením ze dne 21. 1. 2015, č. j. 58 Co 10/2015-405, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se žalobkyni a) ustanovuje pro dovolací řízení Mgr. Milan Milner, advokát se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 794/38. Toto usnesení bylo žalobkyni a) a Mgr. Milanu Milnerovi doručeno dne 16. 2. 2015 a téhož dne nabylo právní moci.
Přípisem ze dne 26. 2. 2015 (č. l. 409) Mgr. Milner soudu prvního stupně sdělil, že v minulosti již žalobkyni a) zastupoval a že mezi nimi došlo ke ztrátě vzájemné důvěry, což doložil též žádostí o zrušení zastupování žalobkyně a). Usnesením ze dne 3. 3. 2015, č. j. 26 C 329/2011-413, proto soud prvního stupně zprostil Mgr. Milana Milnera zastupování žalobkyně a) v dovolacím řízení (výrok I), nepřiznal mu odměnu za zastupování (výrok II) a žalobkyni a) pro dovolací řízení nově ustanovil JUDr. Tomáše Bělohlávka, advokáta se sídlem v Praze 7, Kostelní 875/6. K odvolání žalobkyně a) odvolací soud usnesením ze dne 18. 5. 2015, č. j. 58 Co 162/2015-425, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu (č. l. 425) společně s usnesením soudu prvního stupně (č. l. 413) nabylo právní moci dne 1. 6. 2015.
Na uvedené rozhodnutí žalobkyně a) reagovala novou žádostí o ustanovení právního zástupce pro předmětné dovolací řízení (č. l. 441). JUDr. Tomáš Bělohlávek nejprve soudu sdělil, že žalobkyně a) s ním odmítá komunikovat a v její prospěch žádal o prodloužení lhůty k doplnění dovolání (č. l. 445). Ve spise je dále založena elektronická komunikace mezi advokátem a žalobkyní a), ze které je patrný předpojatý a odmítavý postoj žalobkyně a) vůči JUDr. Tomáši Bělohlávkovi. Dne 14. 9. 2015 JUDr. Tomáš Bělohlávek dovolání žalobkyně a) doplnil (č. l. 493) a zároveň požádal o zrušení zastupování (č. l. 491). Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 1. 2. 2016, č. j. 26 C 329/2011-523, JUDr. Tomáše Bělohlávka zprostil zastupování žalobkyně a) v dovolacím řízení (výrok I) a ustanovil žalobkyni a) pro řízení o posuzovaném dovolání Mgr. Libora Vincence, advokáta se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7 (výrok II). Uvedené usnesení soudu prvního stupně (č. l. 523) nabylo právní moci dne 20. 2. 2016. Mgr. Libor Vincenc dne 4. 4. 2016 podal druhé doplnění dovolání (č. l. 537) a dne 6. 4. 2016 třetí doplnění dovolání žalobkyně a) (č. l. 550).
Žalobce b) podal dovolání proti napadenému rozsudku dne 18. 8. 2015 (č. l. 464), jak vyplývá z jeho podání ze dne 1. 9. 2015 (č. l. 465). Při podání dovolání žalobce b) nebyl zastoupen advokátem, a zároveň požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
K žádosti žalobce b) soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 9. 2015, č. j. 26 C 329/2011-466, žalobci b) neustanovil právního zástupce pro podání dovolání z důvodu, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Toto usnesení bylo žalobci b) doručeno dne 14. 9. 2015, a nabylo právní moci dne 30. 9. 2015. Žalobce b) následně předložil soudu rozhodnutí České advokátní komory o určení advokáta ze dne 22. 9. 2015, a dále doložil plnou moc pro advokáta Mgr. Hynka Navrátila ze dne 6. 10. 2015. Podáním ze dne 17. 12. 2015 (č. l. 517) advokát doplnil dovolání žalobce b).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Ve vztahu k dovolání podaném žalobkyní a) je třeba nejprve ověřit, které dovolání a jeho doplnění bylo učiněno ve lhůtě k podání dovolání určené (§240 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Účelem institutu ustanovení zástupce je realizace práva na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. Listiny základních práv a svobod. Toto právo však není absolutní. Povinnost plynoucí státu z tohoto ústavně zaručeného základního práva je dostatečně zabezpečena možností ustanovení zástupce pro řízení, a to i z řad advokátů, podle §30 o. s. ř., jakož i zákonem č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud byl žalobkyni a) usnesením odvolacího soudu ustanoven právní zástupce Mgr. Milan Milner, tento neměl možnost před právní mocí rozhodnutí soudu sdělit, že mezi ním a žalobkyní a), jako jeho klientkou, došlo již v minulosti k oboustranné ztrátě důvěry.
Výše uvedený účel zastoupení nebyl naplněn z příčin ležících mimo sféru vlivu žalobkyně a). Lhůtu podle §241b odst. 3 věta druhá o. s. ř. proto nelze počítat od právní moci usnesení, kterým byl žalobkyni a) ustanoven zástupcem pro dovolací řízení Mgr. Milner. Opačný postup by totiž znamenal, že by uvedená lhůta žalobkyni a) plynula i přes to, že by ji Mgr. Milner nemohl zastupovat a mohla by i marně uplynout dříve, než by byl žalobkyni a) ustanoven nový zástupce.
Uvedené však neplatí ve vztahu k právní moci rozhodnutí, kterým byl žalobkyni a) ustanoven zástupcem pro dovolací řízení JUDr. Bělohlávek, neboť v době jeho ustanovení neexistovala objektivní překážka pro to, aby JUDr. Bělohlávek žalobkyni v dovolacím řízení zastupoval. Překážka se objevila až později, a to čistě subjektivně z příčin spočívajících v osobnostním nastavení žalobkyně a).
Pokud byl soud prvního stupně za této situace k žalobkyni vstřícný a ustanovil jí nového zástupce pro dovolací řízení, ačkoliv k tomu nebyl povinen, nemá nové ustanovení zástupce žádný vliv na běh lhůty k podání dovolání a pravidlo obsažené v §241b odst. 3 věta druhá o. s. ř. se neuplatní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1912/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1381/2014).
Z důvodu objektivní překážky zastupování soud prvního stupně advokáta Mgr. Milana Milnera zprostil povinnosti zastupovat žalobkyni a) a k ochraně jejích zájmů jí ustanovil advokáta JUDr. Tomáše Bělohlávka, přičemž právní mocí daného usnesení začala žalobkyni a) běžet lhůta k doplnění dovolání.
Nejvyšší soud vzal v úvahu pouze doplnění dovolání, které učinil JUDr. Tomáš Bělohlávek (č. l. 493); k dalším doplněním dovolání, které za žalobkyni a) podal advokát Mgr. Libor Vincenc dne 4. 4. 2016 (č. l. 537) a dne 6. 4. 2014 (č. l. 550), nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť byla podána po uplynutí zákonné lhůty.
Posuzované dovolání žalobkyně a) podané dne 4. 9. 2014 (č. l. 385) neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně a) neuvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nevymezila důvod dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a čeho se domáhá (dovolací návrh). Žalobkyně a) v dovolání pouze uvedla obecné náležitosti dovolání podle §42 odst. 4 o. s. ř. a označení rozhodnutí, proti kterému směřuje. Usnesení odvolacího soudu (č. l. 425) společně s usnesením soudu prvního stupně (č. l. 413), kterými byl žalobkyni a) pro dovolací řízení ustanoven advokát JUDr. Tomáš Bělohlávek, nabyla právní moci dne 1. 6. 2015. Právní mocí těchto usnesení začala žalobkyni a) znovu běžet dvouměsíční lhůta k doplnění dovolání, která trvala do 3. 8. 2015. JUDr. Tomáš Bělohlávek však dovolání žalobkyně a) doplnil až dne 14. 9. 2015 (č. l. 493). Nejvyšší soud proto nemohl k doplnění dovolání žalobkyně a) na č. l. 493 přihlédnout, neboť bylo rovněž podáno až po uplynutí lhůty, která byla žalobkyni a) k doplnění dovolání ze zákona stanovena (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu marným uplynutím propadné (prekluzivní) lhůty podle §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet. Protože v řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, odmítnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 280/2003, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4408/2008).
Dovolání žalobce b) Nejvyšší soud posoudil následovně:
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Napadené rozhodnutí bylo, podle doručenky nacházející se na č. l. 368 p. v., žalobci b) doručeno dne 1. 8. 2014. Žalobce b) však podal dovolání datované dnem 16. 8. 2015 až dne 18. 8. 2015. Učinil tak tedy až po 1. 10. 2014, kdy mu marně uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání.
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobkyně a) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní a) v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř. a §243b o. s. ř.). Dovolání žalobce b) Nejvyšší soud v souladu s ustanoveními §243f odst. 2, §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. pro opožděnost odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 28. února 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu