ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2196.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 2196/2017-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M, v právní věci žalobce P. B. , proti žalované R. P., soudkyni Okresního soudu v Pardubicích, Na Třísle 118, o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 311/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. července 2016, č. j. 27 Co 213/2016-98, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhá žalobou ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v rozhodovací činnosti soudkyně okresního soudu.
Krajský soud v Hradci Králové (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. července 2016, č. j. 27 Co 213/2016-98, potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 2. května 2016, č. j. 11 C 86/2015-91, kterým soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a výrokem II. zamítl návrh žalobce, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí o opakovaném návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků brání překážka věci pravomocně rozhodnuté a proto nebylo ani možné vyhovět návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (§30 odst. 1 a 2 a §138 o.s.ř.).
Žalobce podal vlastnoručně sepsané dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, aniž by byl zastoupen advokátem. V dovolání navrhuje, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, a opět žádá o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2016, č. j. Ncd 138/2016-117, byla tato věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 86/2015 přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 5.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 9. ledna 2017, č. j. 28 C 311/2016-120, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení splnil podmínku povinného zastoupení dovolatele, a zvolil si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů anebo doložil existenci svého právnického vzdělání. V opačném případě dovolací soud dovolání odmítne. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 12. ledna 2017, avšak do dnešního dne nebyla podmínka dovolacího řízení ze strany odvolatele splněna. Dovolatel jenom přípisem ze dne 13. ledna 2017 požádal znovu o přidělení zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků). Ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o.s.ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu, že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek z podaného dovolání proti rozhodnutí vrchního soudu, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a neustanovení advokáta pro řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolateli byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když rozhodnutí o opakovaném návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků brání překážka věci pravomocně rozhodnuté. Současně Nejvyšší soud dodává, že v předmětné věci uplatňuje žalobce svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo, když se domáhá ochrany osobnosti za tvrzený zásah do svých osobnostních práv proti zřejmě pasivně nelegitimované žalované v souvislosti s její rozhodovací činností soudkyně okresního soudu (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010 sp.zn. Cpjn 13/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54, ročník 2010). Není tedy důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, i když k tomu byl soudem prvního stupně vyzván, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. října 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu