ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.2779.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 2779/2016-585
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem v Kladně, Pekařská 658, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, a 2) J. M. , o náhradu za ztížení společenského uplatnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 79/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, č. j. 13 Co 410/2015-572, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal na žalovaných, aby mu společně a nerozdílně zaplatili částku 1 095 600 Kč s příslušenstvím jako náhradu za ztížení společenského uplatnění, jež mu mělo být ze strany prvé žalované způsobeno nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Městským úřadem vyšetřování v Brně, pod. sp. zn. MVV-113/50-95, a ze strany druhého žalovaného útokem střelnou zbraní.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 10 C 79/2012-538, žalobu o zaplacení částky 1 095 600 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I), rozhodl, že žalobce a prvá žalovaná vzájemně nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobci uložil zaplatit druhému žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 54 650 Kč (výrok III) a státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a druhým žalovaným tak, že druhému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, jinak jej ve výroku I o věci samé a ve výrocích o nákladech řízení II a IV potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Otázka zneužití práva namítat promlčení nezakládá přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že žalobci nic nebránilo uplatnit nárok na ztížení společenského uplatnění již dne 29. 3. 2008, kdy se nejpozději dozvěděl o vzniklé újmě a o tom, kdo za ni odpovídá; vznesená námitka promlčení tak ze strany žalovaných nepředstavuje zneužití práva namítat promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3884/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2929/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 732/2016).
Skutečnost, že v trestním řízení vedeném Policií České republiky, Městským úřadem vyšetřování v Brně, pod. sp. zn. MVV-113/50-95, došlo k úmyslné likvidaci důkazů, ze skutkových zjištění soudů neplyne. Dovolatel tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Bylo-li soudy nižších stupňů poukázáno na skutečnost, že v mezidobí již došlo ke „skartaci trestních spisů“, stalo tak souvislosti s tím, že žalobce uplatnil svůj nárok až v roce 2011, tj. dlouho po uplynutí promlčecí lhůty.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu