ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3051.2015.1
sp. zn. 30 Cdo 3051/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně Hora Holding, s.r.o. , identifikační číslo osoby 63911191, se sídlem v Českých Budějovicích, Skuherského 53, zastoupené JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem se sídlem v Drnovicích, Kuzina 169, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 122 528 564,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 175/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2014, č. j. 25 Co 381/2014-186, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení 122 528 564,75 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody za tvrzený nesprávný úřední postup spočívající v nečinnosti při správě 33 směnek zajištěných Policií ČR v trestním řízení ve smyslu zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o výkonu zajištění majetku“), následkem čehož mělo dojít k promlčení směnečných pohledávek. Jednatel žalobkyně Ing. M. H., který se později stal jejím prokuristou, byl pravomocně odsouzen za zločin podvodu, neboť z předmětných směnek jich 22 protiprávně vyplnil s úmyslem obohatit žalobkyni, a to zejména tak, že úmyslně nesprávně vyplnil směnečné sumy a data splatnosti; ohledně zbylých směnek trestní řízení stále probíhá. Za nesprávný úřední postup považuje žalobkyně to, že žalovaná soudně nevymáhala směnečné pohledávky ze všech 33 směnek tak, aby nedošlo k jejich promlčení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 16. 4. 2014, č. j. 27 C 175/2011-146, žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se v dané věci nejednalo o nesprávný úřední postup, protože směnky byly Policií ČR vyžádány v souladu s trestním řádem jako věc sloužící ke spáchání trestného činu, jakož i proto, aby jejich uplatněním nedošlo k dokonání trestného činu, pro který byly směnky Policií ČR vyžádány a následně zabrány; jejich soudním vymáháním by došlo k popření smyslu a účelu zákona, v souladu s nímž byly směnky vyžádány. O odpovědnosti státu by se podle názoru nalézacího soudu dalo uvažovat pouze tehdy, ukázalo-li by se, že ke spáchání trestného činu nedošlo, což se v tomto případě nestalo. Nadto soud uzavřel, že nedošlo ani ke vzniku škody, když byly směnkami zajištěny již promlčené pohledávky, ani ke vztahu příčinné souvislosti, neboť žalobkyně mohla uplatnit své pohledávky žalobou i bez originálů směnek, když k provedení důkazu stačilo uvést, u koho se směnka nachází, což znamená, že žalobu mohla podat sama žalobkyně a neuplatní se tak povinnost státních orgánů učinit úkon podle zákona o výkonu zajištění majetku. Námitku nesprávného úředního postupu v podobě nesprávného poučení ze strany zaměstnance soudu a nátlaku ze strany Policie ČR soud neshledal relevantní, protože takové nároky nebyly předběžně projednány u příslušného orgánu a nadto soud nepovažoval neformálně poskytnutou informaci zaměstnancem soudu za nesprávný úřední postup. Tvrzené odpovědnostní tituly nesprávného úředního postupu v podobě nesprávného poučení a nátlaku ze strany Policie ČR byly zcela odlišné od žalobou uplatněného odpovědnostního titulu, rovněž v žalobě odlišně skutkově vymezeného, proto k nim soud neprováděl dokazování.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek nalézacího soudu rozsudkem ze dne 27. 11. 2014, č. j. 25 Co 381/2014-186, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil s odůvodněním nalézacího soudu a přisvědčil názoru, že žalobkyně mohla uplatnit práva plynoucí ze směnek postupem uvedeným soudem prvního stupně. S názorem odvolatelky, že pravomocně skončené trestní řízení je pro daný případ zcela nevýznamné, odvolací soud nesouhlasil a naopak přisvědčil názoru nalézacího soudu, že se nejednalo o nesprávný úřední postup, tudíž ani nemůže existovat příčinná souvislost s tvrzenou škodou.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně řádným a včasným dovoláním, neboť dle jejího názoru napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které dosud nebyly dosud dovolacím soudem vyřešeny. Dovolatelka pak vznáší následující námitky:
1. odchýlení odvolacího soudu při posuzování otázky vázanosti soudu rozhodnutím o spáchání trestného činu,
2. odchýlení odvolacího soudu při posouzení otázky, jestli má promlčení pohledávky zajištěné směnkou vliv na povinnost zaplatit zajišťovací směnku,
3. otázka, jestli má správce majetku zajištěného podle zákona o výkonu zajištění majetku povinnost učinit i úkony, které může učinit sám vlastník, je otázkou dosud neřešenou,
4. otázka, zda je sdělení Policie ČR, že po podání žaloby dojde ke zpřísnění kvalifikace trestného činu a vzetí do vazby, nesprávným úředním postupem, je dosud otázkou neřešenou,
5. odchýlení odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které nesprávné poučení účastníka představuje nesprávný úřední postup,
6. otázka, jestli je orgán vykonávající správu majetku podle zákona o výkonu zajištění majetku povinen uplatňovat práva ze směnky, jejichž vyplněním byla podle trestního soudu naplněna skutková podstata trestného činu, je dosud otázkou neřešenou,
7. otázka, jestli lze argumentaci založenou na pravomocném rozhodnutí vztahujícího se k nároku rozšířit i na část nároku, ke kterému se toto pravomocné rozhodnutí nevztahuje, je otázkou dosud neřešenou,
8. otázka, jestli je odvolací soud povinen vypořádat se s celou argumentací odvolatele, je otázka dosud neřešená,
9. otázka, zda je pro odvolací soud nedostatečné ztotožnit se v odůvodnění s názorem nalézacího soudu bez vlastní argumentace, je otázkou neřešenou,
10. odchýlení odvolacího soudu od rozhodovací praxe, že rozsudek postrádající náležitosti §157 odst. 2 o. s. ř. se v důsledku toho stává nepřezkoumatelný;
11. celkovou nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu.
Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s odůvodněním nižších soudů a navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
K založení odpovědnosti státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, musí žalobkyně kumulativně prokázat existenci nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3050/2010).
Jak plyne z výše uvedeného, soud prvního stupně postavil své rozhodnutí mimo jiné na závěru, že mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou není dána příčinná souvislost.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009).
V posuzované věci soudy zkoumaly příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem a odvolací soud sdílel názor soudu prvního stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzené škodě. Uvedený závěr odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou škodou) není výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Podle ustanovení §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, nikoliv na nesprávném skutkovém závěru. Přezkum otázky příčinné souvislosti dovolacím soudem tedy není přípustný.
Obstojí-li tedy již závěr odvolacího soudu o absenci příčinné souvislosti jako jedné ze základních podmínek pro přiznání náhrady škody proti státu (jenž sám o sobě postačí k zamítnutí žaloby), je dovolání nepřípustné jako celek, neboť věcný přezkum dalších otázek výsledek sporu neovlivní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3868).
Přípustnost dovolání nemohou založit ani namítané vady řízení, neboť podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. smí dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 762/2013). Tento předpoklad v posuzované věci naplněn není.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu