ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3161.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3161/2017-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně BOSWELL GROUP, a. s. , IČ 26852101, se sídlem v Ostravě, Kpt. Vajdy 3046/2, zastoupené JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1196/27, proti žalované BFK, spol. s. r. o., IČ 34143980, se sídlem v Pohranicích 343, Slovenská republika, zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, o zaplacení částky 100 529 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 ECm 63/2011, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2015, č. j. 4 Cmo 181/2015-30, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě jako soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2015, č. j. 1 ECm 63/2011-21, kterým byla zamítnuta námitka žalovaného, že k projednání a rozhodnutí sporu není příslušný Krajský soud v Ostravě.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, tedy že se jedná o spor z obchodních vztahů, jehož předmětem je peněžitý závazek k zaplacení úplaty za ubytování poskytnuté v Ostravě na základě rámcové smlouvy uzavřené mezi účastníky, přičemž účastníci mají sídlo v různých členských státech Evropské unie a na otázku mezinárodní příslušnosti je tedy třeba aplikovat nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I“), publikované v Úředním věstníku Evropské unie L 12/1 dne 16. 1. 2001. V daném případě plyne mezinárodní příslušnost procesního soudu z čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I, neboť v obvodu tohoto soudu došlo ke splnění závazku ze smlouvy.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 12. 2016, č. j. 1 ECm 63/2011-76, byl žalované k její žádosti ustanoven zástupce k ochraně jejích zájmů v dovolacím řízení, který podáním ze dne 6. 4. 2017 dovolání žalované ve lhůtě doplnil.
Nejvyšší soud však dovolání žalované podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Dovolací námitka, kterou žalovaná v různých obměnách vyjádřila ve svém dovolání, spočívající v tom, že by mezinárodně příslušné měly být soudy státu sídla žalované, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá. Odvolací soud totiž postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že vedle obecného soudu státu bydliště žalovaného (čl. 2 nařízení Brusel I), má žalobce možnost využít pravidla mezinárodní příslušnosti na výběr dané, zakládající mezinárodní i místní příslušnost soudu místa, kde byla služba poskytnuta (čl. 5 odst. 1 nařízení Brusel I). Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1941/2015, uveřejněné pod číslem 29/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu