ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3625.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3625/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce P. B. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 500 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 313/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2016, č. j. 35 Co 237/2016-31, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 5. 2016, č. j. 10 C 313/2015-20, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. Při svém rozhodování vycházel z toho, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (srov. §30 a §138 občanského soudního řádu), neboť žalobce v žalobě ani velmi jednoduše (a přes výzvu soudu) nepopsal konkrétní důvod, z něhož by vyplýval požadavek na zaplacení požadované částky. Žalobce pouze obecně uvádí, že stát zaměstnává státní zločince, kteří chrání bohaté zloděje, nehovoří však o žádném konkrétním nesprávném úředním postupu ani o konkrétním nezákonném rozhodnutí.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 14. 6. 2016, č. j. 35 Co 237/2016-31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce v žalobě neuvedl alespoň základní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno zjistit, čeho a na jakém základě se domáhá, a to přes podrobné a srozumitelné poučení poskytnuté soudem prvního stupně.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání (č. l. 33). Při jeho podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.
Usnesením ze dne 11. 7. 2016, č. j. 10 C 313/2015-36, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 237/2016-31 zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Zároveň soud žalobce poučil, že neučiní-li tak do 15 dnů, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce reagoval pouze podáním žádosti o ustanovení advokáta ze dne 20. 7. 2016. O té již soud prvního stupně nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016) a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, citované výše).
Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů zkoumal sám. Dospěl k závěru, že předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 o. s. ř. nejsou splněny. Žalobce v žalobě pouze uvedl, že stát zaměstnává zločince, chrání zloděje, že krádež je podle platných zákonů trestným činem, že „těžce nemocný člověk ... nemá v tomto systému žádná práva“, že „pokud se invalida odmítne nechat dobrovolně okrádat, tak s ním další státní zločinci ... pořádně zatočí“, že „těžce nemocnému člověku je bráněno ve vycházení na ulici, bráněno v nezbytném léčení – rehabilitaci“, a že „likvidační soudní procesy probíhají jak za nejtvrdší komunistický totality“. K výzvě soudu, aby své podání doplnil, žalobce uvedená tvrzení pouze zopakoval a dodal, že mu „zlikvidovali ... zdravotní stav“, že ho „zcela zlikvidovali ekonomicky“ a že „finanční prostředky chce použít na vystěhování z tohoto hrůzu nahánějícího režimu“.
Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje velké množství soudních sporů se státem, většinou neúspěšně (jen od počátku tohoto roku bylo Nejvyššímu soudu předloženo 14 žalobcových dovolání). V podání, kterým řízení zahájil, přitom žalobce neuvedl ani takové rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby. Žalobce tedy nevylíčil alespoň v hrubých rysech, čeho se domáhá a z jakého důvodu. Vzhledem ke všem okolnostem je nutno podání žalobce, jímž bylo řízení zahájeno, posoudit jako svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, citované výše).
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 10. února 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu