ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3632.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3632/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně INMEFIN, s. r. o., identifikační číslo osoby 25830902, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Lhotským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 212 393,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 41/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2016, č. j. 68 Co 125/2016-295, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 9 873,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce Mgr. Ing. Petra Lhotského.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 212 393,89 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), která jí jako oprávněné vznikla při provádění exekucí zemřelou soudní exekutorkou Mgr. Zuzanou Bartošovou, kdy v exekuci vedené proti E. T. pod sp. zn. 001 EX 75/05 (u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 15559/2005) byla vymožena částka 79 542,19 Kč, avšak nebyla žalobkyni zaslána, kdy v exekuci vedené proti I. V. pod sp. zn. 001 EX 4/07 (u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 29078/2006) byla vymožena částka 133 719,21 Kč, avšak nebyla žalobkyni zaslána, a kdy v exekuci vedené proti J. B. pod sp. zn. 001 EX 17/04 (u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 43 Nc 6068/2004) byla zaplacena oprávněnou záloha 1 500 Kč. V rámci dědického řízení byla žalobkyni z výtěžku likvidace dědictví posléze zaplacena částka 2 367,51 Kč, o kterou žalobkyně výši škody snížila.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 11. 2015, č. j. 20 C 41/2015-255, bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 168 008,79 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení ve výši 73 732,88 Kč (výrok I), byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 44 385,10 Kč s příslušenstvím (výrok II) a bylo žalobkyni a žalované uloženo zaplatit státu poměrnou část nákladů řízení (výroky III a IV).
Podle soudu prvního stupně vznikla žalobkyni v jednotlivých shora uvedených exekučních řízeních škoda ve výši 56 576 Kč, ve výši 112 300,30 Kč a ve výši 1 500 Kč, po započtení nákladů exekuce a zálohy na náklady exekuce, jakož i částky vyplacené v rámci likvidace dědictví, které soudní exekutorka v rozporu se svými povinnostmi podle §46 odst. 4 exekučního řádu žalobkyni jako oprávněné nevyplatila ve lhůtě 30 dnů od obdržení vymoženého plnění, v čemž soud shledal nesprávný úřední postup podle §4 odst. 2 a §13 OdpŠk, když současně v jednání soudní exekutorky neshledal exces.
Městský soud v Praze dovoláním napadeným rozsudkem k odvolání žalované potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, o nákladech řízení účastníků a o nákladech řízení státu (výrok I). Současně žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, když žalovaná ani po poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala svá tvrzení, že soudní exekutorka poškodila žalobkyni jednáním, jež činila výlučně ve vlastním zájmu nebo ke svému prospěchu. Nebyly prokázány skutečnosti, které by svědčily o úmyslu exekutorky zpronevěřit peněžní prostředky žalobkyně ve vlastní prospěch. Objektivně bylo zjištěno pouze to, že vymožené prostředky nebyly vyplaceny ve lhůtě, kterou pro to stanovil zákon, resp. v jednom případě soudní exekutorka nezúčtovala a nevrátila peněžní zálohu na náklady exekuce. Takové jednání nelze kvalifikovat jinak než jako nesprávný úřední postup.
Rozsudek odvolacího soudu, a to podle obsahu toliko ve výroku o věci samé, napadla žalovaná, jednající pověřeným zaměstnancem s doloženým právnickým vzděláním, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolatelka přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., neboť má za to, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak a jedná se o otázku, která nebyla doposud dovolacím soudem řešena. Zásadní právní otázkou je dle žalované otázka, zda v případě, kdy nyní již zesnulá soudní exekutorka v rámci exekuce vymohla od povinného plnění, které oprávněnému nevyplatila a stejně tak převzala od oprávněného zálohu na náklady exekuce, kterou následně nevrátila ani nevyúčtovala, jedná se o nesprávný úřední postup soudního exekutora nebo jde o výrazné vybočení z rámce plnění úředních povinností soudního exekutora, tedy o exces.
Žalobkyně v řízení uplatnila tři samostatné nároky na náhradu škody. V rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně náhrady škody ve výši 1 500 Kč s příslušenstvím, představované nevyúčtovanou a nevrácenou zálohou, není dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Ve zbývajícím rozsahu není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť právní otázka, kterou žalovaná dovolacímu soudu předkládá, byla v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, k čemuž je možno poukázat především na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2082/2015, který byl při jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 14. 12. 2016 schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou: „Neprovede-li soudní exekutor v rozporu s §46 odst. 4 exekučního řádu výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému, jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., za který stát odpovídá.“
Na základě námitek dovolatelky neshledává dovolací soud důvod se od své ustálené rozhodovací praxe odchýlit postupem podle §20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, a to mj. už jenom proto, že výhrady žalované k napadenému rozhodnutí, byť s využitím odkazu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 670/2005, spočívají na jiné variantě skutkového stavu, než ke kterému dospěl odvolací soud a jenž je rozhodující i pro rozhodnutí dovolacího soudu (srov. §241a odst. 1, 6 a §243f odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když v dovolacím řízení má procesně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení představovaných odměnou advokátka za sepis vyjádření k dovolání ve výši 7 860 Kč podle §7 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a 21% sazbou DPH podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným soudním rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný proti povinnému navrhnout soudní výkon rozhodnutí či soudní exekuci.
V Brně dne 28. 2. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu