ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.3753.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 3753/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, JUDr. Pavlem Pavlíkem a Mgr. Vítem Bičákem v právní žalobce města Písek , se sídlem Velké náměstí 114/3, Písek, identifikační číslo osoby 002 449 998, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, společníkem HAVEL & PARTNER s. r. o., advokátní kancelář, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti žalovanému TERABET s. r. o. , se sídlem č. p. 154, 273 25 Podlešín (dříve 11. Pěšího pluku 201/3, Písek), identifikační číslo osoby 281 65 799, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3168/28, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 12 C 225/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. dubna 2016, č. j. 7 Co 614/2016-218, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) konstatuje, že dovolání žalovaného (dále též „dovolatel“) proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Je tomu tak z toho důvodu, že dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. řádně nevymezil (žádnou ze čtyř v úvahu přicházejících variant) předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolatel polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem na základě své (v dovolání tvrzené) skutkové verze případu, tedy zpochybňuje skutková tvrzení, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, ačkoliv v dovolacím řízení nelze takto soudy učiněná skutková zjištění nijak revidovat (nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ). V posuzovaném případě ovšem ani v tomto směru dovolatel své dovolání neprecizoval.
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně zdůrazňuje, že jeho úkolem není z moci úřední přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takto vydaného rozhodnutí, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v §241a ve vazbě na §237 o. s. ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva. Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (in http://nalus.usoud.cz ) „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“
Znamená to tedy, že i kdyby dovolací soud měl za to, že v případě věcného přezkumu dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu obstát nemůže, tak bez onoho právně relevantního vymezení předpokladu přípustnosti dovolání dovolacímu soudu v žádném případě nepřísluší, aby za dovolatele dovozoval či snad doplňoval absentující obligatorní náležitosti jeho dovolání; opačný postup by představoval zjevný exces, neboť by v takovém případě nebyla respektována právní reglementace dovolacího řízení a bylo by porušeno právo účastníků na spravedlivý proces.
Jelikož dovolání žalovaného postrádá obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v průběhu dovolací lhůty odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a dovolání věcně projednat.
Řádnému vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. pak neodpovídá ani ta část formulace v dovolání, v níž dovolatel – při vedení právní polemiky s rozhodnutím odvolacího soudu – odkazuje na jím označenou judikaturu Ústavního soudu České republiky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 30 Cdo 1251/2015). O zcela jinou situaci by se pochopitelně jednalo (a o takovou se ovšem v daném případě nejedná), pokud by dovolání bylo postaveno na argumentaci, respektive na vymezení předpokladů jeho přípustnosti v tom směru, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení příslušné právní otázky, která sice byla již dovolacím soudem vyřešena, avšak podle názoru dovolatele (např. právě i s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, s níž podle přesvědčení dovolatele judikatura dovolacího soudu v řešení předmětné právní otázky není souladná), by měla být posouzena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. 32 Cdo 3119/2013, nebo ze dne 25. března 2015, sp. zn. 30 Cdo 1111/2015).
Dovolací soud připomíná, že ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. k (jiným) vadám řízení přihlédne jen v případě, je-li dovolání přípustné.
Dovolání žalovaného bylo proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Žalobce se sice k dovolání žalovaného prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, leč v situaci, kdy sám disponuje (v rámci Kanceláře úřadu Městského úřadu Písek) svým právním úsekem, který (podle veřejně dostupných informací zde http://www.mesto-pisek.cz/usek-pravni/ds-1261/archiv=0 ) „zastupuje město před soudy a notáři v otázkách samostatné působnosti“ , a s přihlédnutím k tomu, že v dané právní věci se jedná o problematiku týkající se nakládání s obecním majetkem podle obecního zřízení, nelze s takto učiněným úkonem právní služby spojovat účelně vynaložený výdaj žalobce. Z tohoto důvodu proto dovolací soud výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu