ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4181.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4181/2017-79
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Tomáše Novosada v právní věci žalobce P. B. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 615 810 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 21 C 237/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2017, č. j. 28 Co 282/2017-69, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhá zaplacení částky 615 810 EUR s příslušenstvím coby zadostiučinění za neoprávněné udělení kázeňského trestu ve výkonu trestu odnětí svobody.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 5. 2017, č. j. 21 C 237/2016-56, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 27. 7. 2017, č. j. 28 Co 282/2017-69, odmítl pro vady odvolání žalobce (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, přičemž podle obsahu dovolání napadá výrok I o odmítnutí odvolání. Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání, není podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné. Není přitom rozhodné, zda odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl podle §218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti, podle §218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle §211 o. s. ř. a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání (shodně DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816).
Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 118/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Nejvyšší soud nepřehlédl, že žalobce do dovolání vtělil návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů („obhájce“) pro dovolací řízení. Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž nebylo vyhověno návrhu žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro celé řízení (odvolání žalobce proti zamítavému rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto), posoudil sám Nejvyšší soud, zda jsou splněny předpoklady ve smyslu §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů (k takovému postupu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Předpoklady pro ustanovení zástupce dány nejsou, neboť podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je dovolání objektivně nepřípustné, nelze hodnotit jinak než jako zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. V souladu s §241b odst. 2 o. s. ř. však nedostatek zastoupení žalobce nevede k zastavení dovolacího řízení, jelikož dovolání musí být odmítnuto.
O náhradě nákladů řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit.
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 4. října 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu