ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4196.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 4196/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce I. P. , zastoupeného JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 81/55, proti žalované V. P. , zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 3/319, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 7 C 175/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2016, č. j. 22 Co 56/2016-257, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Maška, advokáta se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 3/319.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
V předmětné věci Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) již rozhodl rozsudkem ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. 30 Cdo 3994/2014, kterým zrušil předchozí rozsudek odvolacího soudu (ze dne 10. července 2013, č. j. 29 Co 242/2013-87), jakož i rozsudek Okresního soudu Praha-východ [dále již „soud prvního stupně“ (ze dne 14. prosince 2012, č. j. 7 C 175/2012-36)]. Dovolací soud v kasačním rozhodnutí mj. vyložil, že „Pokud odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) vycházel ze závěru, že...dovolatel ‚neposkytl žalované potřebnou součinnost ke splnění smluvní povinnosti žalované, tj. k zaplacení kupní ceny, a že tudíž dodatečná lhůta jím poskytnutá nebyla přiměřená‘, přičemž v důsledku této ‚nečinnosti‘ a ‚pasivity‘ žalobce se proto žalovaná nemohla dostat do prodlení se splněním své povinnosti uhradit kupní cenu“, pak je jeho právní posouzení věci nesprávné.“ Faktem také je (na což správně procesně reagovaly oba soudy ve svých rozhodnutích, jelikož vycházely ze závěru, že dovolací soud při posuzování dovolání vychází ze skutkového závěru, na jehož základě odvolací soud meritorně rozhodl, a že v dovolacím řízení skutková zjištění nelze revidovat), že dovolací soud (v důsledku zjevné nesprávnosti; tato okolnost byla zjištěna až při posuzování tohoto dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí) v odůvodnění svého rozhodnutí nesprávně (vyznačeno tučně) uvedl, že „Odvolací soud rovněž vycházel ze zjištění, že dopisem ze dne 2. květně 2012, doručeným žalované dne 3. května 2012 , dovolatel od kupní smlouvy odstoupil...“ (ačkoliv odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že „Odstoupení od smlouvy je datováno dnem 2. 5. 2012, k poštovní přepravě bylo odesláno dne 3. 5. 2012 a žalované se dostalo do sféry jejího vlivu dne 7. 5. 2012, tj. v době, kdy byla již kupní cena uhrazena.“ ), a dále, že „Žalovaná měla přitom dle kupní smlouvy zaplatit dovolateli kupní cenu do 20. dubna 2012, což neučinila, a neučinila tak ani ve lhůtě do 3. května 2012, kdy jí byl doručen dopis dovolatele obsahující odstoupení od kupní smlouvy “ ); tato okolnost ovšem neměla vliv – s ohledem na vymezené předpoklady přípustnosti dovolání - na důvod vedoucí k vydání označeného kasačního rozhodnutí.
V dalším řízení soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. září 2015, č. j. 7 C 175/2012-226, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je podílovým spoluvlastníkem (v rozsahu jedné ideální poloviny) označených nemovitostí, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Soud prvního stupně dospěl (ve stručnosti shrnuto) k závěru, že žalobcem učiněné odstoupení od předmětné kupní smlouvy se „do sféry žalované dostalo nejdříve dne 4. 5. 2012 v 8 hodin, tedy již v době, kdy kupní cena byla připsána na platební místo, neboť částka 500.000,- Kč byla na účastníky v kupní smlouvě dohodnutý účet připsána dne 4. 5. 2012 v čase 5 hodin 22 minut 47 sekund.“ Předmětné odstoupení od kupní smlouvy tudíž nemohlo vyvolat žalobcem sledovaný právní následek (zrušení smlouvy).
K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem 26. dubna 2016, č. j. 22 Co 56/2016-257, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které ovšem není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Dovolatel spatřuje předpoklad přípustnosti svého dovolání v okolnosti, že odvolací soud „se při řešení otázky hmotného nebo procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce 1) zachování písemné formy právního úkonu, a dále, že 2) napadené rozhodnutí závisí na otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to v oblasti překročení poučovací povinnosti soudu a porušení zásady rovnosti stran.“ V tomto směru dovolatel dále rozvíjí svou dovolací argumentaci (ve vztahu k řešení otázky ad 1/ s ohledem na vedenou skutkovou polemiku) a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolací argumentaci ad 1) nutno uvést, že dovolatel vychází z jiné skutkové verze, než na základě které odvolací soud věc meritorně rozhodl. Odvolací soud stran dovolatelem tvrzené změny účastníků smlouvy o platebním místu, resp. bankovního účtu, na nějž měly být peníze představující kupní cenu připsány (kterou dovolatel dovozuje z toho, že „Při soudním jednání, které se konalo dne 2. 2. 2012 u Krajského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 425/2011, v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy, žalovaná žalobci nabídla, že mu peníze zašle na jiný žalobcem označený účet u peněžního ústavu...“ , s tím, že „dopisem ze dne 17. 4. 2012 žalobce tuto nabídku žalované přijal a za tím účelem specifikoval číslo účtu, kam mu má žalovaná kupní cenu zaslat. jednalo se o účet č. 1091272013/0800“ ), vycházel ze zjištění, že „z tohoto prohlášení však nelze dovodit, že by žalovaná směrem k žalobci učinila návrh na změnu smluvního ujednání týkajícího se platebního místa a už vůbec nelze dovodit z obsahu dopisu ze dne 17. 4. 2012, že by jím mělo dojít k dovršení kontraktačního procesu ohledně této změny.“ Již shora bylo vyloženo, že při posuzování dovolání vychází dovolací soud ze skutkových zjištění, na jejichž základě rozhodoval odvolací soud, z čehož vyplývá, že v dovolacím řízení taková skutková zjištění nelze (nijak) revidovat. Jestliže tedy dovolatel na základě jiné skutkové verze (zde v otázce změny platebního místa) dovozuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve vymezené právní otázce, nelze na podkladě této dovolací argumentace přípustnost jeho dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. založit.
K ad 2) Přípustnost dovolání nemohla založit ani námitka, že soud prvního stupně, resp. odvolací soud překročil poučovací povinnost podle §118a o. s. ř., neboť jde o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Navíc v situaci, jež nastala po vydání kasačního rozhodnutí dovolacího soudu, s přihlédnutím k postupu soudu prvního stupně s ohledem na jeho reflektování judikatury Vrchního soudu v Praze (k tomu srov. protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 7. srpna 2015 na č. l. 194 a násl.), nelze (s ohledem na obsah dovolací argumentace žalobce) ani dovodit, že by (v souhrnu) postupem soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu mělo v řízení dojít k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. června 2016, sp. zn. I. ÚS 3224/15, in http://nalus.usoud.cz ).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
I když výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí obsahovat odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud v tomto směru pouze ve stručnosti poznamenává, že při rozhodování o těchto nákladech řízení nemohl vycházet z ověřitelného údaje o ceně nemovitého majetku, a proto o těchto nákladech řízení rozhodl podle §9 odst. 4 písm. b), §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011) a §137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a podle §146 odst. 3 o. s. ř. je přiznal žalované, která se prostřednictvím svého advokáta k dovolání žalobce, jež bylo tímto usnesením dovolacího soudu odmítnuto, písemně a relevantně vyjádřila.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu