ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.442.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 442/2017-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona a ve věci žalobců a) Stavebního podniku Ralsko, a. s. , identifikační číslo osoby 254 24 742, se sídlem v České Lípě, Dubická 970/46, b) P. V. , c) J. L. , d) J. N. , e) J. E. , všichni zastoupeni JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem v České Lípě, Jiráskova 613, a f) S. L. , zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající před soudem Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 32/2012, o dovolání všech žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016, č. j. 53 Co 429/2015 - 276, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016, č. j. 53 Co 429/2015 - 276, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 6. 2015, č. j. 18 C 32/2012 - 247, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I . Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 2. 2013, č. j. 18 C 32/2012 – 113, byla žaloba zamítnuta. K odvolání žalobců Městský soud v Praze uvedený rozsudek usnesením ze dne 13. 3. 2014, č. j. 53 Co 344/2013 – 160, zrušil s tím, že podaná žaloba je nepřehledná, neúplná, postrádající vysvětlení vztahu tvrzeného nároku na náhradu škody k jednání státu, zejména pak postrádající vylíčení skutečností rozhodných pro určení příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a vznikem škody (a to u každého z žalobců). Taktéž odvolací soud kritizoval určení výše škody, přičemž mechanismus výpočtu nebyl zřejmý ani ze znaleckého posudku předloženého žalobci. Žalobu proto odvolací soud hodnotil jako neprojednatelnou a v rámci závazného právního názoru uložil soudu prvního stupně, aby vyzval žalobce k odstranění nedostatků žaloby dle §43 odst. 1 o. s. ř. a teprve po jejich náležitém odstranění věc projednal.
2. Na doručení rozsudku odvolacího soudu reagovali žalobci obsáhlým podáním, kde se věnovali zejména argumentaci pro podporu své aktivní věcné legitimace, existence škody a její výše ve vztahu k jednotlivým žalobcům. Taktéž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 11. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2303/2011) a Ústavního soudu (nález ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1391/09) dovozovali žalobci existenci nezákonného rozhodnutí a příčinnou souvislost mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím a škodou, jež jim měla vzniknout.
3. Usnesením nalézacího soudu ze dne 8. 12. 2014 byli žalobci vyzvání dle §43 odst. 1 o. s. ř., aby odstranili nedostatky návrhu na zahájení řízení tak, že doplní svá skutková tvrzení, z nichž bude zřejmé, jaká konkrétní škoda a v jaké konkrétní výši měla vzniknout každému z nich v jeho majetkové sféře a v jakých konkrétních skutečnostech má spočívat příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a její výší na straně jedné a tvrzeným jednáním žalované na straně druhé. Ke všem tvrzením měli žalobci navrhnout důkazy.
4. Žalobci v podání z 23. 1. 2015, resp. ze dne 25. 2. 2015, charakterizovali vzniklou škodu jako úbytek v majetkové sféře žalobců zapříčiněný jednáním orgánu státu. Následně tvrdili, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně a) je obchodní společností, přičemž žalobci b) – f) jsou jejími jedinými akcionáři, pociťují škodu vzniklou v majetku žalobkyně a) jako škodu vlastní. Jelikož judikatura je dle žalobců v této otázce roztříštěná, z důvodu procesní opatrnosti žalobci navrhují, aby byla žalované uložena povinnost uhradit všem žalobcům společně a nerozdílně částku ve výši 361 000 000 Kč s příslušenstvím, případně, pokud by soud uznal nedostatek aktivní legitimace ve sporu žalobkyně a), navrhují žalobci, aby soud uložil žalované uhradit každému ze žalobců b) – f) částku ve výši 72 200 000 Kč s příslušenstvím.
5. Usnesením Obvodního soudu ze dne 29. 4. 2015, č. j. 18 C 32/2012 – 211, vyzval soud žalobce a) – f) podle §43 odst. 1 o. s. ř., aby upřesnili návrh na zahájení řízení tak, že srozumitelným způsobem vylíčí konkrétní okolnosti, v nichž spatřují odpovědnost žalované za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. Současně soud vyzval žalobce, aby vylíčili konkrétní skutečnosti, z nichž má vyplývat příčinná souvislost mezi škodou, její výší a nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím, a to ve vztahu ke každému z žalobců.
6. Podáním žalobců a) - f) ze dne 26. 5. 2015 (č. l. 213 – 221), resp. 27. 5. 2015 (č. l. 223 – 231) žalobci reagovali na výzvu soudu sdělením následujících skutečností: Jednáním v příčinné souvislosti se vznikem škody je postup bývalého soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem J. B. a dalších osob, jež se podílely na zločinném spolčení, jehož aktivita spočívala v prohlašování konkurzu na majetek vytipovaných obchodních společností [taktéž na majetek žalované a)], ačkoli pro to nebyly dány zákonné důvody, a následné vedení konkurzního řízení tak, aby osoby zapojené do zločinného spolčení získaly neoprávněný majetkový prospěch z prodeje majetku obchodních společností, na jejichž majetek byl v rozporu se zákonem prohlášen konkurz. Žalobci považují za nepochybné, že škoda, která jim vznikla, by neexistovala, pokud nedošlo ke spáchání trestného činu soudce konkurzního soudu. Jelikož soudce vystupoval jako orgán veřejné moci, je jeho jednání přičitatelné státu. Žalobci pak s odkazem na v bodu 2 jmenovanou judikaturu a nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/1996, dovozují splnění podmínek obsažených v §8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Stejně tak dovodili, že pokud měl soud indicie k tomu, že prohlášení konkurzu na majetek žalobkyně a) bylo nezákonné (nebyly pro něho splněny předpoklady), měl neprodleně jednat a nečinnost naplňuje i znaky nesprávného úředního postupu ve smyslu §13 OdpŠk. K výši tvrzené škody žalobci uvedli, že žalovaná částka vychází ze znaleckého posudku, jehož zadavatelem byla žalobkyně a). Jelikož žalovaná nesouhlasila s výší nárokované škody, navrhli žalobci, aby nechal nový znalecký posudek zpracovat soud. V závěru žalobci upravili žalobní petit tak, že žádali, aby byla žalované uložena povinnost uhradit všem žalobcům společně a nerozdílně částku, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku.
7. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 17. 6. 2015, č. j. 18 C 32/2012, odmítl podání žalobců ze dne 21. 2. 2012, doplněná o dalších 6 podání podle §43 o. s. ř. (výrok I) a uložil všem žalobcům, aby uhradili žalované částku ve výši 2 700 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok II).
8. Odvolací soud na závěry soudu nalézacího navázal a shrnul, že i přes opakované výzvy soudu prvního stupně se nepodařilo žalobcům předložit soudu (a to ani v odvolání) žalobu nepostrádající náležité vylíčení rozhodujících skutečností a jednoznačné určení žalobního žádání. Odvolací soud poukazuje na to, že se žalobci domáhali, aby bylo prvně rozhodnuto o nároku žalobkyně a) a teprve, pokud by soud neshledal tento požadavek důvodným, navrhli žalobci přisoudit každému z nich rovný díl plnění. Odvolací soud uzavřel, že takový požadavek je určitou formou žaloby žalobců b) až f), která je podmíněna rozhodnutím soudu o jiné žalobě, přesto že §41 odst. 1. o. s. ř. vyžaduje, aby byly úkony učiněny výslovně a bezpodmínečně. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval odvolací soud uplatněný žalobní petit za eventuální, neboť úkolem soudu není vybírat aktivně legitimovaného žalobce, nýbrž rozhodnout o podané žalobě. Okruh žalobců, jak byl v podané žalobě (po doplněních) nastaven, byl nepřípustně podmíněn rozhodnutím soudu o návrhu žalobců o rozhodnutí o nároku žalobkyni a), což považoval odvolací soud za rozporné s nutností učinit úkon výslovně a nepodmínečně. Přes poučení soudu setrvali žalobci na požadavku, který učinil žalobu nesrozumitelnou pro neurčitý žalobní petit a nejistotu ohledně účastníků řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podali dovolání všichni žalobci /žalobci a) – e) společně a žalobce f) samostatně, podání však měla shodný obsah/. Dovolání bylo podáno proti celému rozsahu napadeného rozhodnutí. Žalobci dále uvedli, že „přípustnost dovolání proti napadeným usnesením plyne z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadená rozhodnutí mají ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam…“, který plyne ze skutečnosti, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, „které jsou soudy v jejich judikatuře rozhodovány rozdílně, resp. jiným způsobem, než tyto otázky byly vyřešeny v napadených usneseních.“ Dále žalobci namítají, že „řízení předcházející rozsudku je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci…, tedy že jsou dány oba důvody uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř.“ Dále žalobci namítají, že „podle soudní praxe postačí v žalobě vylíčit rozhodující skutečnosti v takovém rozsahu, aby bylo zcela jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (SoJ 4/98, NS 2 Cdon 245/96). Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení významná dle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní žalobce vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými je vymezen předmět řízení po skutkové stránce (SoJ 209/02, NS 21 Cdo 370/2002).“ Po rekapitulaci obsahu výzev soudů a reakcí žalobců pak žalobci k otázce eventuálního petitu dodávají, že dle „používaného komentáře k §79 o. s. ř.“ jde o žalobu obsahující eventuální petit v případě, že žádáno určité plnění vůči konkrétní osobě a v případě, že takovému žádání nelze vyhovět, má být žalovaný odsouzen k plnění jinému. Na základě uvedeného žalobci dovozují, že bylo úkolem soudu rozhodnout, kdo z osob, které podaly žalobu, byl k věci aktivně legitimován. Žalobci proto navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, neboť je v uvedeném rozsahu nesprávné a v rozporu s ustálenou judikaturou.
10. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 6. 3. 2017 uvedla, že dovolání žalobců je nepřípustné a nedůvodné a navrhla proto jeho odmítnutí a přiřčení žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč. Dále upozornila, že podání žalobců jsou neurčitá, že i přes opakovaná upozornění soudu nebyli schopni specifikovat, resp. předložit určitý žalobní petit, který žalovaná nepovažuje za eventuální, ale za nepřípustný. Žalovaná namítla, že doposud není na jisto dán ani okruh účastníků řízení a uzavřela, že pokud „žalobci nebudou ochotni přesně označit a vymezit co který žalobce požaduje, v jakém rozsahu, z jakého důvodu a na základě jakých skutečností, zůstane žaloba neprojednatelná a nepřezkoumatelná soudem.“
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
12. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
13. Dovolací soud při posouzení předloženého dovolání postupoval podle §41 odst. 2 o. s. ř. a uzavřel, že je dovolání přípustné, neboť jak bude níže uvedeno, se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu v otázce výkladu §43 a 79 o. s. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. Dovolání je důvodné.
15. Obsahové náležitosti návrhu vymezuje §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
16. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
17. Jak Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, nedostatek potřebných tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř. jen za situace, že brání pokračování v řízení, tedy jen jestliže má za následek, že v žalobě není vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to v takovém rozsahu, který neumožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem), a není tedy správné spojovat následky podle §43 odst. 2 o. s. ř., požadovaly-li soudy doplnění skutečností významných z hlediska hmotného práva, nikoli pro procesní stránku věci.
18. Ze žaloby a jejích doplnění je zřejmé, že žalobci požadují náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2012, č. j. 45 K 16/2001 - 224, kterým byl na majetek žalobkyně a) prohlášen konkurz. Ačkoli toto rozhodnutí nebylo zrušeno ani změněno smyslu podmínek obsažených v §8 OdpŠk, dovozují žalobci s odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, že podmínka odpovědnostního titulu na straně žalované byla splněna. Taktéž na základě znaleckého posudku, jehož vypracování zadali (resp. žalobkyně a/), předložili žalobci soudu konkrétní výpočet škody, jež jim měla být shora uvedeným rozhodnutím, resp. insolvenčním řízením způsobena. V průběhu řízení pak na základě poučení soudu a procesního postupu žalované, změnili žalobci žalobní petit tak, že jim má být soudem přiřčena částka stanovená na základě znaleckého posudku, jehož vypracování zadá soud. Žalobci taktéž tvrdili, že mezi jimi tvrzeným nezákonným rozhodnutím a jim způsobenou škodou je dána příčinná souvislost.
19. Z hlediska projednatelnosti žaloby není podstatné, jestliže soud v žalobě neshledá skutečnosti významné z pohledu hmotného práva, tedy v rovině do úvahy přicházejícího právního posouzení tvrzených skutečností. K tomu žalobce v občanském soudním řízení z hlediska způsobilosti jeho úkonu směřujícího k řádnému zahájení řízení, tedy žalobou, povinován není. Sama tato skutečnost k odmítnutí žaloby nepostačuje, není-li možná záměna s jiným skutkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, a ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014). Z žalobních tvrzení přitom bez dalšího nevyplývá, že by taková záměna byla možná.
20. Po podání žalobců popsaném v závěru odstavce 6. tohoto rozhodnutí vznikla odkazem na „částku, která bude uvedena v písemném vyhotovení rozsudku“ nejistota stran toho, čeho se žalobou domáhají (§79 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož se jedná o sporné řízení, v němž je soud vázán žalobou (§153 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebyli žalobci po uvedeném procesním úkonu poučeni o tom, že v zájmu jeho určitosti sami musí uvést, čeho se domáhají, jaké výše náhrady škody, tedy částky, jejíž zaplacení má být žalované uloženo ve prospěch všech žalobců společně a nerozdílně, když tím odstranili své předchozí projevy nejistoty ve formulacích žalobních žádání, které jim vcelku oprávněně, ale nadbytečně zpětně, vytýkal odvolací soud. Pokud nyní žalobci tvrdí, že jim vznikla škoda v určité výši, je nezbytné, aby se toto tvrzení promítlo i v žalobním petitu, a to i v situaci, kdy navrhují vydání mezitímního rozsudku o základu nároku a kdy předvídají možný částečný neúspěch svého tvrzení o výši škody. O tomto novém procesním stavu a z něj vyplývající konkrétní potřeby odstranění neurčitosti žalobci poučeni nebyli a mělo by se tak stát v dalším průběhu řízení, aby bylo možno uzavřít, zda vskutku nelze pro vadný procesní projev v řízení pokračovat.
21. Z uvedeného tak vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru o splnění podmínek pro odmítnutí žaloby spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
VI. Závěr
22. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do posouzení naplnění podmínek pro odmítnutí žaloby nesprávné a tato nesprávnost se projevuje rovněž v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu a spolu s ním usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
23. V rámci projednání věci soud prvního stupně žalobce vyzve k uvedení částky, jejíž zaplacení po žalované žádají.
24. Odvolací soud i soud prvního stupně jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
25. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2017
JUDr. František I š t v á n e k
předseda senátu