ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.4539.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4539/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně M. H., proti žalované České republice - Vrchnímu soudu v Olomouci, se sídlem v Olomouci, Masarykova třída 1, o ochranu osobnosti , o žalobě proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2014, č. j. 1 Co 151/2014-211, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Nc 142/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. května 2017, č. j. 1 Co 29/2017-39, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně (dále také „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. října 2015, č. j. 25 Nc 142/2014-7, ve výroku I. zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení, ve výroku II. odmítl žalobu podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. a ve výroku III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Olomouci (dále také „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně (proti výrokům II. a III.) usnesením ze dne 17. prosince 2015, č. j. 1 Co 154/2015–13, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně vlastnoručně sepsané dovolání, aniž by prokázala, že má sama právnické vzdělání.
Soud prvního stupně vyzval dovolatelku usnesením ze dne 2. května 2016, č. j. 25 Nc 142/2014-23, aby si pro podání dovolání zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala do 15 dnů od doručení tohoto usnesení řádné dovolání. Usnesení bylo dovolatelce doručeno dne 9. května 2016. Výše uvedený nedostatek ovšem nebyl do současné doby odstraněn. V podání označeném „podjatost a dovolání ve věci, č. j. 25 Nc 142/2014-23 a č. j. 25 Nc 143/2014-25“, dovolatelka požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů s tím, že má na ustanovení takového zástupce nárok ze zákona.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. března 2017, č. j. 25 Nc 142/2014-34, návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. 1 Co 29/2017-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, že je-li z obsahu žaloby zřejmé, že je pro své vady neprojednatelná, pak je nepochybné, že jí nebude možné vyhovět ani v dovolacím řízení. Z tohoto důvodu se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, přičemž tak není naplněn jeden z předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o.s.ř. a tím i pro přiznání zástupce z řad advokátů (§30 odst. 1 o.s.ř.).
Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, při jehož podání nebyla opět zastoupena advokátem a znovu požádala o přidělení zástupce z řad advokátů.
Při pro jednávání dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. května 2017, č. j. 1 Co 29/2017-39, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o.s.ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014 a usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že pro to, aby dovolatelce byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, nejsou splněny předpoklady, když dovolatelka uplatňuje dovoláním zřejmě bezúspěšně právo (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy nedoplnila na výzvu soudu žalobu a tato byla pro neprojednatelnost odmítnuta. Dovolací soud se tak ztotožnil s hodnocením soudy prvního a druhého stupně, že v případě dovolatelky jde zřejmě o svévolné či bezúspěšné uplatňování práva (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2012, č.j. 28 Cdo 757/2012-327). Závěr soudů obou stupňů je proto nepochybně správný.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byla soudem vyzvána, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. října 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu