ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5283.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5283/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní žalobce K. B. , zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalovaným 1) R. B. , a 2) M. B. , zastoupeným Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Strojírenská 2269/36, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 14 C 564/2013, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 16. června 2016, č. j. 54 Co 883/2015-114, takto:
Dovolání žalovaných se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě (dále již „odvolací soud“), kterým byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 16. září 2015, č. j. 14 C 564/2013-75 (jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem označeného nemovitého majetku, a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Je tomu tak z toho důvodu, že oproti mínění dovolatelů v jejich dovolání odvolací soud přistoupil k vydání kasačního rozhodnutí z toho důvodu (ve stručnosti shrnuto z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu), že v případě prokázání žalobních tvrzení by bylo nutno dospět k závěru (stran uzavřené darovací smlouvy mezi účastníky) o simulovaném právním jednání. Z tohoto důvodu proto odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení zopakoval (žalobcem navržené) důkazy a zabýval se otázkou, zda uzavřená darovací smlouva (ne)představuje simulovaný právní úkon, a - dospěl-li by při řešení této právní otázky k pozitivnímu závěru - aby v takovém případě při svém rozhodování reflektoval odvolacím soudem připomenutou judikaturu dovolacího soudu vztahující se k materii absolutně neplatných právních úkonů podle §37 odst. 1 obč. zák. (simulované právní úkony).
Odvolací soud tedy ve svém kasačním rozhodnutí nevyložil k meritu věci závazný právní názor, nýbrž věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení za účelem nové důkazní verifikace právně rozhodných (žalobcem tvrzených) skutkových okolností. Dovolatelé tudíž zcela nedůvodně namítají, že „po vydání napadeného usnesení odvolacího soudu...je nabíledni, jakým, způsobem bude na sporné právní úkony, které jsme jako účastníci tohoto řízení s žalobcem uzavřeli, pohlížet soud I. stupně a jaké rozhodnutí ve věci samé lze při nezměněném právním posouzení očekávat.“ Bude totiž na soudu prvního stupně, jaký po provedeném řízení učiní závěr o skutkovém stavu věci, který následně podrobí právnímu posouzení.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů (tohoto) dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu