ECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.5405.2016.1
sp. zn. 30 Cdo 5405/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce L. N., proti žalovaným 1) O. J., a 2) J. H., o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 46/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2016, č. j. 70 Co 150/2016-177, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhá žalobou ze dne 9. února 2014 ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, který spatřuje v nepravdivých výrocích žalovaných, které pronesli jako svědci v řízeních u Okresního soudu v Kroměříži.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 14. dubna 2015, č. j. 6 C 46/2014-50, zamítl žádost žalobce na osvobození od soudních poplatků a současně zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. července 2015, č. j. 70 Co 159/2015-68, usnesení soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že jde ze strany žalobce o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva vzhledem k institutu tzv. zákonné licence.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání, ve kterém požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesením ze dne 9. listopadu 2015, č. j. 6 C 46/2014-91, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta či notáře a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání ve lhůtě 20 dnů proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. července 2015, č.j. 70 Co 159/2015-68. Současně jej upozornil, že pokud tuto podmínku dovolacího řízení nesplní, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Usnesení bylo doručeno odvolateli dne 26. listopadu 2016, avšak dovolatel do dnešního dne podmínku dovolacího řízení nesplnil.
Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 25. dubna 2016, č. j. 6 C 46/2014-167, výrokem I. zastavil řízení o podaném dovolání pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení o podaném dovolání. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. srpna 2016, č. j. 70 Co 150/2016-177, výrokem I. usnesení soudu prvního stupně v části I. výroku, ve které bylo zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2015, č. j. 70 Co 159/2015-68, v rozsahu, v němž bylo tímto rozhodnutím potvrzeno zamítnutí žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, změnil tak, že se řízení o dovolání nezastavuje. Výrokem II. pak usnesení soudu prvního stupně v části I. výroku, ve které bylo zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 7. 2015, č. j. 70 Co 159/2015-68, v rozsahu, v němž bylo tímto rozhodnutím potvrzeno zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, potvrdil. Odvolací soud konstatoval, „že soud prvního stupně pochybil, pokud zastavil podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích dovolací řízení v části týkající se potvrzení zamítnutí žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, neboť podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, ustanovení zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, je třeba vyložil tak, že směřuje-li dovolání proto rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal odvolateli zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 o.s.ř.), soudní poplatek z takového dovolání se neplatí. Napadené rozhodnutí je ale věcné správné v části týkající se zastavení dovolacího řízení v rozsahu týkajícím se potvrzení zamítnutí žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů. na tuto část totiž Nejvyšším soudem dovozená výjimka z obecného pravidla zpoplatnění dovolání i v procesních věcech nedopadá. Dále odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud o opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků již samostatně nerozhodoval, protože platí, že při nezměněných poměrech, resp. při přetrvávající zřejmé bezúspěšnosti žaloby, není třeba o takové opětovné žádosti znovu rozhodovat a je třeba se s ní vypořádat jen v rámci odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1939/2014).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 25. srpna 2016, č. j. 70 Co 150/2016-177, podal žalobce dne 9. listopadu 2016 vlastnoručně sepsané dovolání a opětovně požádal o osvobození soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Žádost o ustanovení advokáta opakoval v podání ze dne 7. 12. 2016.
Při posuzování dovolání žalobce proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne ze dne 25. srpna 2016, č. j. 70 Co 150/2016-177, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, pak zhodnotí přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015).
V daném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo.
Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy, jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Žalobce v předmětné věci uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo (srov. §138 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.) za situace, kdy žalobce vidí zásah do svých osobnostních práv v tvrzeně nepravdivých výrocích žalovaných, které pronesli jako svědci v řízeních u Okresního soudu v Kroměříži. Za této situace proto odvolací soud opodstatněně vyhodnotil žalobu v dané věci, jako zjevně bezúspěšné uplatňování práva vzhledem k institutu tzv. zákonné licence (srovnej Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. dubna 2010, sp.zn. Cpjn 13/2007, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 54, ročník 2010). Není tedy důvodné, aby pro dovolací řízení byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání a kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač v tomto řízení byl o následcích nedostatku realizace povinného zastoupení dovolatele soudem poučen, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o.s.ř. řízení o tomto dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu