ECLI:CZ:NS:2017:30.ND.28.2017.1
sp. zn. 30 Nd 28/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M. a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce Mgr. Č. B., zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Schwarzem, advokátem se sídlem v Bruntále, Mánesova 975/6, proti žalovanému Mgr. A. H. , soudnímu exekutorovi Exekutorského úřadu v Jeseníku se sídlem v Jeseníku, Otakara Březiny 229/5, o žalobě proti rozhodnutí Exekutorské komory ze dne 2. 11. 2015, č. j. SPR 17/2015 - 54, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 11/2016, o návrhu soudu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 11/2016 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Bruntále .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu svůj návrh, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 38 C 11/2016 byla přikázána Okresnímu soud v Bruntále. Jako důvody pro navrhovanou delegaci vhodnou §12 odst. 2 o. s. ř. označil soud zájem na rychlosti a hospodárnosti řízení, neboť bydliště a sídla žalobce a svědků, jejichž slyšení se jeví jako důvodné, se nachází v obvodu Okresního soudu v Bruntále, tudíž s ohledem na vzdálenost a dopravní dostupnost považuje soud náklady, které mohou vzniknout nejen účastníkům, ale rovněž svědkům, za nepřiměřené. Dožádání není soudem považováno za vhodné, neboť by se tímto postupem nepřiměřeně prodlužovala délka řízení a rovněž by podstatná část dokazování proběhla před dožádaným soudem.
Žalobce se k přikázání věci vyjádřil negativně a své stanovisko odůvodnil následovně. Trestní stíhání žalobce bylo v Bruntále medializováno a na žalobce pohlíženo jako na pachatele trestného činu, ačkoli trestní stíhání nebylo doposud skončeno. Žalobce měl rovněž spor s manželkou jednoho ze soudců Okresního soudu v Bruntále a má tudíž obavy z podjatosti soudců tamního soudu, s nimiž se dotčená dáma a její manžel (soudce) často privátně stýkají.
Další účastníci řízení se k návrhu soudu nevyjádřili.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Úvaha soudu, rozhodujícího o delegaci, musí přitom zahrnovat i dosavadní výsledky řízení; delegace zpravidla nebude vhodná např. v případech, kdy příslušný soud již provedl podstatnou část dokazování. Přikázání věci by proto mělo přicházet v úvahu jen v závažných případech, které takovýto zásah do zákonem stanovené příslušnosti soudů odůvodňují.
Příslušnost byla založena podle sídla jednoho z žalovaných, Exekutorské komory (§85 odst. 3 o. s. ř.). Tento žalovaný však dle §250d o. s. ř. nebyl pasivně legitimovaný, na což soud upozornil žalobce v přípisu ze dne 9. 1. 2016 (č. l. 9). Nedostatek místní příslušnosti soudu nebyl namítnut (§105 odst. 1 o. s. ř.).
V řízení doposud proběhla dvě ústní jednání, třetí bylo nařízeno na 18. 1. 2017, bylo však odročeno na neurčito vzhledem k návrhu soudu na delegaci vhodnou podle §12 o. s. ř. Zejména během druhého jednání bylo provedeno široké dokazování, včetně výslechu žalobce a žalovaného, taktéž byla vyhlášena koncentrace řízení ve smyslu §250d o. s. ř. a účastníkům byla dána 15 denní lhůta pro doplnění svých tvrzení a důkazních návrhů. Na základě návrhů účastníků řízení poté soud navrhl delegaci vhodnou podle §12 o. s. ř.
Právo na zákonného soudce je zaručeno čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a je jedním ze základních záruk práva na spravedlivý proces. Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. Takové důvody však Nejvyšší soud v této věci neshledal. Ve věci již proběhla dvě jednání, byla prohlášena koncentrace řízení a s ohledem na šíři předpokládaného dalšího dokazování se nelze ztotožnit s názorem soudu, že by budoucí dokazování případně proběhlé před dožádaným soudem, mělo tvořit podstatnou část. Navíc s ohledem na stanovisko žalobce lze předpokládat, že by bylo řízení před delegovaným soudem zatíženo prodlením z důvodu nutnosti vypořádat námitku (námitky) podjatosti vůči soudcům navrhovaného soudu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud tudíž neshledal existenci takových závažných okolností, jež by odůvodňovaly přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Nejvyšší soud proto návrhu Obvodního soudu pro Prahu 4 na delegaci vhodnou nevyhověl (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu