ECLI:CZ:NS:2017:30.ND.79.2017.1
sp. zn. 30 Nd 79/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka ve věci žalobce S. Ch., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, nám. 28. října 1898/9, proti žalované KOMODITY Slovensko s. r. o. , IČ 46848266, se sídlem v Bratislavě, Klincová 37, Slovenská republika, o návrhu na určení místní příslušnosti takto:
Věc vedenou u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 33 C 266/2016 projedná a rozhodne Okresní soud ve Znojmě.
Odůvodnění:
U Okresního soudu Brno-venkov bylo pod sp. zn. 33 C 266/2016 zahájeno řízení o zaplacení částky 216 400 Kč s příslušenstvím. S ohledem na to, že žalovaná má sídlo na Slovensku, Okresní soud Brno-venkov zkoumal, zda je v daném případě dána pravomoc soudů České republiky. Dospěl k závěru, že ano, neboť místem nakládky předmětu koupě byla obec L. v České republice [viz článek 7 odst. 1 písm. b) odrážka první nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, dále jen „Brusel I bis“]. Okresní soud Brno-venkov měl však za to, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Vyslovil proto usnesením ze dne 3. 1. 2017, č. j. 33 C 266/2016-15, svou místní nepříslušnost a věc po právní moci uvedeného usnesení předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (srov. §105 odst. 2 ve spojení s §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není (místně) příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nezkoumá ani otázku, zda podmínky místní příslušnosti skutečně chybějí, neboť ustanovení §105 odst. 2 ve spojení s §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. tamtéž). Velký senát Nejvyššího soudu se však v citovaném usnesení sp. zn. 31 Nd 316/2013 otázkou pravomoci českých soudů k vedení řízení přesto zabýval („pro úplnost“, „bez vlivu na výsledek rozhodnutí dle §11 odst. 3 o. s. ř.“ a „v rámci předejití sporů o pravomoc českých soudů v dané věci“) a uzavřel, že je dána.
Nejvyšší soud v případě nyní posuzované věci nemohl přehlédnout, že článek 7 nařízení Brusel I bis upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů konkrétního státu, ale i příslušnost místní (s výjimkou odst. 6, srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. 5. 2007, ve věci C-386/05, Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH ). V důsledku toho jsou pravidla místní příslušnosti zakotvená v národním právu v případě aplikace čl. 7 nařízení nepoužitelná (srov. SIMON, P., in DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II, §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2893-2894).
Článek 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis zní: Osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována
a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn;
b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku:
- v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno,
- v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty;
c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a);
V předmětném sporu jde o zaplacení kupní ceny za prodej zboží, které podle tvrzení žalobce bylo předáno v obci L. v České republice. Místně příslušným tedy je Okresní soud ve Znojmě, do jehož obvodu patří území obce L.
Nejvyšší soud přesto neměl jinou možnost, než postupovat podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. a určit, který soud věc projedná a rozhodne. Vzhledem k výše uvedenému jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud ve Znojmě, v jehož obvodu bylo podle tvrzení žalobce zboží dodáno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. března 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu