ECLI:CZ:NS:2017:30.ND.93.2017.1
sp. zn. 30 Nd 93/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce P. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 2, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12, o náhradu škody způsobené nezákonným úředním rozhodnutím o 55 861,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 4/2017, o návrhu žalované na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 28 C 4/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1 .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) návrh žalované, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 28 C 4/2017, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Příslušnost Okresního soudu ve Zlíně byla dána výběrem žalobce na základě §87 písm. b) o. s. ř. Žalovaná namítá, že sídlo žalované, bydliště žalobce i sídlo jeho zástupce se nachází v Praze. Ve Zlíně ani v jeho okolí se nikdo ze zúčastněných nezdržuje. V obvodu Okresního soudu ve Zlíně došlo pouze k dopravnímu přestupku žalobce, který následně projednával Magistrát města Zlína a Krajský úřad Zlínského kraje. Vzhledem ke skutečnosti, že se ani jedna ze zúčastněných osob nezdržuje v obvodu zvoleného soudu a zároveň nevyvstává potřeba v tomto obvodu provádět dokazování, žalované se jeví řízení před Okresním soudem ve Zlíně jako zcela neúčelné. Delegace věci na Obvodní soud pro Prahu 1 nemůže žalobce nikterak poškodit, naopak se dle názoru žalované bude jednat o výrazné snížení procesních nákladů, které by jinak byly navyšovány zcela bezdůvodně.
Žalobce se k návrhu žalované vyjádřil nesouhlasně. Uvedl, že u Okresního soudu ve Zlíně proběhne projednání věci rychleji, neboť tento soud je dle dostupných statistik významně rychlejší v projednání civilních sporů než Obvodní soud pro Prahu 1. Dále uvedl, že se nejčastěji zdržuje a bydlí v O., nikoliv v P., kde má pouze trvalý pobyt. Zároveň odkázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu v obdobné problematice.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Úvaha soudu, rozhodujícího o delegaci, musí přitom zahrnovat i dosavadní výsledky řízení; delegace zpravidla nebude vhodná např. v případech, kdy příslušný soud již provedl podstatnou část dokazování. Přikázání věci by proto mělo přicházet v úvahu jen v závažných případech, které takovýto zásah do zákonem stanovené příslušnosti soudů odůvodňují.
Příslušnost k projednání věci Okresním soudem ve Zlíně se opírá o §87 písm. b) o. s. ř., který přiznává právo žalobci zvolit vedle obecného soudu žalovaného soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. V posuzovaném případě je sice z obsahu návrhu žalovaného zjevné, že případné projednání věci Obvodním soudem pro Prahu 1 by pro účastníky řízení bylo pohodlnější z hlediska jejich trvalého bydliště, resp. sídla, nicméně z této skutečnosti automaticky nevyplývá, že by tato okolnost zásadně přispěla k hospodárnosti a rychlosti řízení. V konečném důsledku argumenty přednesené žalovanou neobstojí v porovnání se zásadou zákonného soudce, jejíž prolomení žalovaná žádá. Skutečnosti, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 32 Nd 378/2014). Nejvyšší soud rovněž nemohl přehlédnout, že s návrhem na delegaci žalobce nesouhlasil a že tedy na případném přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu mezi účastníky nepanuje shoda.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud tudíž neshledal existenci takových závažných okolností, jež by odůvodňovaly přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Návrhu žalované na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1, proto Nejvyšší soud nevyhověl (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu