ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.2128.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 2128/2017-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce města Nejdek , se sídlem v Nejdku, náměstí Karla IV. 239, identifikační číslo osoby 00254801, zastoupeného Mgr. Rostislavem Částkou, advokátem se sídlem v Nejdku, Limnická 1246, proti žalované AYIN, s. r. o. , se sídlem v Mariánských Lázních, Tepelská 867/3a, identifikační číslo osoby 26349825, zastoupené JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 967/8, o určení neplatnosti nájemní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 210/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2016, č. j. 17 Co 182/2016-147, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 22. 1. 2016, č. j. 34 C 210/2013-106, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o nájmu části podniku uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 17. 10. 2002, ve znění pozdějších dodatků, a rozhodl o nákladech řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podal žalobce dovolání, v němž co do přípustnosti citoval ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního a hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka jinak. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a „věc vrátil soudu prvního stupně s pokynem k věcnému projednání žaloby“.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání trpí vadou, neboť dovolatel oproti požadavkům určeným pro obsah dovolání ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených čtyř rozdílných předpokladů přípustnosti považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Těmto požadavkům dovolatel nedostál, neboť ač zastoupen advokátem, na vymezení přípustnosti a důvodu dovolání zcela rezignoval, a omezil se pouze na citaci ustanovení §237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani další námitky vznesené dovolatelem (ohledně posouzení ad hoc všech skutečností daného případu, obsahové šíře nájmu části podniku oproti prostému nájmu nemovitosti, nemožnosti žalobce žalovat na plnění z důvodu neexistence licence, neexistence naléhavého zájmu žalobce v případě žaloby na určení existence právního vztahu, důvěryhodnosti státní správy a otázky náhrady škody, ochrany majetku, ochrany majetku žalobce i vzniku problému v případě žaloby na plnění), protože dovolatel oproti požadavkům určeným pro obsah dovolání ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. ani v této části dovolání neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení §237 o. s. ř.) a nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva. Pouhý nesouhlas dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem nemůže založit přípustnost dovolání.
Dovolání žalobce výslovně směřuje i proti výrokům o nákladech řízení. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení, k jejichž úhradě byl žalobce zavázán za odvolací řízení (10 532,09 Kč) a k jejichž úhradě byl žalobce zavázán za řízení před soudem prvního stupně (21 102,40 Kč), není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť výše těchto nákladů řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo3141/2013).
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako z části vadné a z části nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. 11. 2017
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu