ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.237.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 237/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Solar CELI s. r. o. , se sídlem v Praze 2, Tyršova 1811/6, identifikační číslo osoby 29052220, zastoupené Mgr. Jaroslavem Janáčkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Trojská 593/140, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s. , se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, o uložení povinnosti výkupu elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 14 C 49/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 17 Co 637/2015 366, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně rozsudkem ze dne 16. 6. 2015, č. j. 14 C 49/2012-280, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 25. 6. 2015, č. j. 14 C 49/2012-298, uložil žalované počínaje 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 vykupovat veškerou elektřinu vyrobenou z blíže specifikovaného obnovitelného zdroje za stanovených podmínek (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o tom, že výrok I. v plném rozsahu nahrazuje rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ze dne 3. 10. 2011, č. j. 01479-19/2011-ERÚ, a rozhodnutí předsedkyně Energetického regulačního úřadu ze dne 11. 1. 2012, č. j. 01479-26/2011-ERÚ (výrok III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem k odvolání žalované rozsudkem ze dne 14. 6. 2016, č. j. 17 Co 637/2015-366, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti oběma jeho výrokům, podala žalobkyně dovolání, majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil a žalobě vyhověl, popř. aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
I v poměrech dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek (na více závěrech), z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř.
Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, in www.usoud.cz ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek (závěrů odvolacího soudu) za tohoto stavu správnost rozhodnutí ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1237/2014, ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3558/2013, a ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách).
Dovolatelka vymezila předpoklad přípustnosti dovolání pouze v otázce výkladu zákonného pojmu „uvedení do provozu“ a v otázce posouzení pasivní legitimace žalované. Dovolatelka však přehlíží, že odvolací soud založil své rozhodnutí o zamítnutí žaloby též na závěru, podle kterého žalobou vymáhanou povinnost z důvodu uplynutí času již splnit nelze. Tento závěr, který sám o sobě obstojí jako důvod pro zamítnutí žaloby, však nebyl dovolatelkou v dovolání zpochybněn. Případná nesprávnost řešení dovolatelkou předestřených otázek tak nemůže na rozhodnutí odvolacího soudu ničeho změnit, a proto tyto otázky nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Ačkoliv dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno též v rozsahu druhého výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, dovolatelka v této jeho části neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání. Předmětný nedostatek nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v daném rozsahu posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně částečně jako vadné a částečně jako nepřípustné odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků, neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vyjádření zástupce žalované zcela se míjející s důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, nepovažuje dovolací soud za úkon potřebný k účelnému uplatňování či bránění práva, za který by žalované náležela náhrada nákladů řízení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 2. 2017
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu