ECLI:CZ:NS:2017:32.CDO.4430.2016.1
sp. zn. 32 Cdo 4430/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně PROSPER TRADING a. s ., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Umělecká 305/1, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 47677791, zastoupené Mgr. Michalem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 6 – Dejvicích, Dejvická 306/9, PSČ 160 00, proti žalovanému T. E. , zastoupenému JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Milíčova 1670/12, PSČ 702 00, o zaplacení částky 1 515 381,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 Cm 1/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2016, č. j. 8 Cmo 176/2014-351, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V souzené věci se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 515 381,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Na návrh žalobkyně, podaný dne 6. 3. 2014 a doložený smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 20. 2. 2014 a souhlasem postupníka, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 3. 2014, č. j. 10 Cm 1/2008-285, připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost LIR s. r. o., se sídlem v Praze 8 – Libni, Novákových 970/41, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 29017483.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že vstup uvedené společnosti do řízení na místo dosavadní žalobkyně se nepřipouští. Učinil tak poté, co předchozí jeho rozhodnutí, rovněž měnící, Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1944/2015, zrušil.
Dovolání, kterým žalovaná napadla toto v pořadí druhé usnesení odvolacího soudu a jež může být přípustné toliko podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přípustné není.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka se při vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, chybně spokojuje s citací §237 o. s. ř. (srov. k tomu např. závěry Nejvyššího soudu usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněného pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nicméně v rámci argumentace, jejímž prostřednictvím prosazuje názor o nesprávnosti právního posouzení odvolacího soudu a vymezuje tak dovolací důvod (§241a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.), namítá, že v souzené věci nebyly splněny podmínky stanovené judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu pro nevyhovění návrhu podle §107a o. s. ř. Takováto argumentace odpovídá předpokladu přípustnosti dovolání založenému na tom, že odvolací soud se při řešení předpokladů pro aplikaci §2 o. s. ř. v souzené věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a umožňuje, aby se Nejvyšší soud přípustností dovolání zabýval.
Námitce, že odvolací soud se při řešení uvedené otázky odchýlil od ustálených judikatorních závěrů, však přitakat nelze.
Nejvyšší soud se již ve svém předchozím (kasačním) rozhodnutí ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že podání návrhu podle §107a o. s. ř. v jím popsaných ze spisu vyplývajících procesních souvislostech opodstatňuje vážné podezření z účelovosti postupu žalobkyně. Upozornil však, že tato skutečnost sama o sobě požadavkům na výjimečné odepření procesní ochrany, jak je vymezila judikatura, nevyhovuje, neboť nestačí, že se povinnosti platit náhradu nákladů řízení vyhne dosavadní žalobkyně. Kdyby ji totiž – v případě procesního neúspěchu – zaplatil její procesní nástupce, žalovaný by žádnou újmu na svých právech neutrpěl. Závěr o tom, že je tu skutečně reálná hrozba, že v případě vyhovění návrhu podle §107a o. s. ř. bude pohledávka z titulu náhrady nákladů řízení vůči novému žalobci nedobytná, však odvolací soud neučinil a i pouhou obavu stran případné dobytnosti takové pohledávky - s odkazem na indicie - toliko naznačil. Nejvyšší soud shledal důvodnou námitku dovolatelky, že takové (do jisté míry vágní) poznatky o postupníku, z nichž vycházel odvolací soud, samy o sobě závěr o reálné hrozbě nedobytnosti náhrady nákladů řízení opodstatnit nemohou, zároveň však zřetelně zdůraznil, že argumentuje-li dovolatelka, že postupník je ekonomicky zdravým subjektem, jenž úspěšně podniká řadu let, pravidelně dosahuje zisku a nemá žádné dluhy, pak jí nic nebrání v tom, aby tato tvrzení (případně v součinnosti s postupníkem) soudu doložila.
Odvolací soud v dalším řízení postupoval v intencích právního názoru Nejvyššího soudu a závěrům, na nichž spočívá jeho v pořadí druhé rozhodnutí, nelze z pohledu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (vycházející z příslušné judikatury Ústavního soudu) ničeho vytknout.
Zjištění, která odvolací soud na základě provedeného šetření učinil jak o postupníku, tak o osobě jediného společníka a jednatele této obchodní společnosti, ve spojení s tím, že na výzvu k předložení daňových přiznání a účetních závěrek doručenou do jeho datové schránky postupník nereagoval a pokus o doručení poštou na jeho adresu uvedenou v obchodním rejstříku skončil neúspěchem, neboť podle poznámky na vrácené zásilce je adresát na této adrese neznámý, plně opodstatňují závěr o reálné hrozbě nedobytnosti případné pohledávky z titulu náhrady nákladů řízení, vyčíslené odvolacím soudem ve výši nejméně 200 000 Kč bez DPH.
Neobstojí argument dovolatelky, že „nový žalobce“ je v řízení právně zastoupen a výzva měla být doručována jeho zmocněnci, témuž advokátu, jenž zastupuje i dovolatelku. Nebylo-li v souzené věci návrhu podle §107a o. s. ř. vyhověno, postupník se „novým žalobcem“ nestal; do řízení (řečeno slovy zákona) na místo dosavadního žalobce nevstoupil. Není-li účastníkem řízení, nemůže být tudíž v takovém řízení právně zastoupen. Nehledě k tomu doručování přímo postupníku mělo v souzené věci právě též ten nepopiratelný efekt, že nevedlo-li k získání informací o jeho majetkové situaci, prověřilo jeho dostupnost. Závěrům, které odvolací soud z nezdařeného pokusu soudu postupníka kontaktovat dovozuje ve vztahu k pozici možného věřitele jako osoby soukromého práva, nelze vůbec ničeho vytknout.
Námitka, že kdyby soud doručil přímo zmocněnci postupníka, bylo by na ni reagováno, se ostatně jeví jako lichá i z toho důvodu, že zastupuje-li postupníka týž advokát jako dovolatelku, je s podivem, že požadované listiny nebyly soudu předloženy ani dodatečně. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci, je především věcí dovolatelky, aby byly doloženy okolnosti nasvědčující tomu, že případně přiznaná náhrada nákladů řízení nebude vůči postupníku nedobytná.
Za těchto okolností nezbývá než uzavřít, že odvolací soud řešil příslušnou otázku procesního práva v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. s usnesením ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněným pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usneseními ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, a ze dne ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012, která jsou veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §243g odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2017
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu