ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.303.2016.1
sp. zn. 32 Nd 303/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobce S. P. S. , zastoupeného JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 376/12, PSČ 779 00, proti žalované A. P. , zastoupené Mgr. Michaelou Bednárikovou, advokátkou se sídlem v Plzni – Vnitřním Městě, Veleslavínova 363/33, PSČ 301 00, o zaplacení částky 34 999 Kč s postižními právy, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 76/2016, o návrhu žalované na delegaci vhodnou, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 23 Cm 76/2016 se přikazuje Krajskému soudu v Plzni.
Odůvodnění:
Žalobce podal u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, jímž mělo být žalované uloženo zaplacení směnečného peníze v částce 34 999 Kč, 6% úroku z této částky, směnečné odměny ve výši 116,66 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 10 528,50 Kč.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci směnečným platebním rozkazem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 23 Cm 76/2016-11, tomuto návrhu vyhověl.
Žalovaná v podání označeném jako „námitka/odpor proti směnečnému rozkazu“ a doručeném uvedenému soudu dne 24. 5. 2016 mimo jiné uvedla, že žádá o projednání případu v Plzni. Na výzvu soudu upřesnila, že žádá o svědectví své matky A. P., která je v invalidním důchodu a ze zdravotních i finančních důvodů nemůže absolvovat cestu z P. do O.. Žalovaná má pak stejný důvod, neboť trpí psychickými problémy, pro něž nepracuje a které se v souvislosti s probíhajícím soudním řízením ještě zhoršily. Žije s matkou z jejího invalidního důchodu ve výši 5 663 Kč a z příspěvku na bydlení ve výši 4 152 Kč. S matkou tak žijí na hranici chudoby a každý mimořádný výdaj je pro ně likvidační.
Svůj zdravotní stav žalovaná doložila zprávou Psychordinace Smrková s. r. o. ze dne 16. 6. 2016, z níž vyplývá, že byla v péči tohoto zařízení od června roku 2011 do března roku 2014 pro úzkostnou poruchu a byla jí podávána antidepresiva, nárazově žalovaná též docházela na psychoterapii, a zprávou INEP medical s. r. o. ze dne 20. 6. 2016, podle níž je žalovaná v psychiatrické péči Institutu neuropsychiatrické péče od 4. 1. 2016 pro panickou poruchu (epizodickou záchvatovitou úzkost) a byla jí předepsána medikace.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 7. 2016, č. j. 3 Cm 76/2016-39, bylo žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků a byla jí ustanovena zástupkyně z řad advokátů, Mgr. Michaela Bednáriková. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že žalovaná doložila svá tvrzení o nemajetnosti a zdravotním stavu.
Podáním doručeným soudu dne 29. 7. 2016 žalovaná prostřednictví své advokátky upřesnila, že důvod pro navrženou delegaci spatřuje jednak ve svých mimořádných poměrech, jednak v tom, že v případě přikázání věci Krajskému soudu v Plzni bude věc projednána hospodárněji a rychleji.
Žalobce ve svém vyjádření k návrhu žalované uvedl, že s přikázáním věci Krajskému soudu v Plzni nesouhlasí.
Podle ustanovení §12 odst. 2 občanského soudního řádu může být přikázána věc jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudů a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod), a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci. Není přitom vyloučeno přihlédnutí k mimořádným poměrům účastníků řízení, k obtížím, s nimiž je pro ně spojeno dosažení místně příslušného soudu apod., avšak při úvaze, do jaké míry je vhodné vyhovět návrhu opřenému o takové důvody, je třeba stejně pečlivě posuzovat, zda delegováním věci jinému soudu nedojde pouze k tomu, že se obdobným způsobem ztíží postavení druhého účastníka. Jinými slovy řečeno důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně opodstatňovaly průlom do tohoto ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 18. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 417/2009, ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 32 Nd 289/2012, ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 32 Nd 347/2013, a ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 32 Nd 168/2014, která jsou veřejnosti dostupná na http://www.nsoud.cz ).
V souzené věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že judikaturou vymezené předpoklady pro delegaci vhodnou jsou splněny, a to vzhledem k mimořádným poměrům na straně žalované, daným především jejím nepříznivým zdravotním stavem a v druhé řadě též její sociální situací. Delegací věci ke Krajskému soudu v Plzni se sice zhorší postavení žalobce, nikoliv však obdobným (obdobně intenzivním) způsobem.
Nejvyšší soud proto návrhu žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Plzni z důvodu vhodnosti vyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 2. 2017
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu