ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.353.2017.1
sp. zn. 32 Nd 353/2017-317
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně H. P. , proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 90 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 6/2013, o námitce podjatosti soudců senátu č. 30 Nejvyššího soudu, uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2017, č. j. 54 Co 15/2017-279, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3633/2017, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Pavel Simon, Mgr. Vít Bičák a JUDr. František Ištvánek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3633/2017.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 31. 10. 2016, č. j. 22 C 6/2013-235, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žádost žalobkyně o ustanovení právního zástupce (výrok I.) a nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok II.).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3633/2017 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka.
Podáním ze dne 17. 8. 2017, doručeným téhož dne Nejvyššímu soudu, žalobkyně vznesla námitku podjatosti soudců senátu č. 30 „rozhodujících věc“. Důvod vyloučení soudců Nejvyššího soudu žalobkyně spatřuje v tom, že nejsou vůči ní nestranní, neboť současně probíhá řízení o dovolání podaném proti meritornímu rozhodnutí a řízení o dovolání proti rozhodnutí procesní povahy, „přesto však soudci rozhodující věc bez ohledu na neskončené řízení o procesní otázce současně rozhodují o meritorním dovolání, kdy o odkladu právní moci dovoláním napadeného usnesení o zamítnutí žádosti pro dovolací řízení není rozhodnuto“. Současně uvádí, že „nemá možnost prokázat stranný postoj“ soudců rozhodujících o jejích dovoláních.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla věc k rozhodnutí o uplatněné námitce podjatosti předložena senátu č. 32.
Podle ustanovení §15a odst. 3 o. s. ř. musí být v námitce podjatosti vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustálené rozhodovací praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
JUDr. František Ištvánek ve vyjádření k námitce uvedl, že v řízení vedeném pod sp. zn. 30 Cdo 3633/2017 není v žádném poměru k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům a nepodílel se na vyřizování takové věci u soudů nižších stupňů.
JUDr. Pavel Simon ve vyjádření uvedl, že k účastníkům řízení vedeného pod sp. zn. 30 Cdo 3633/2017 ani k věci samotné nemá žádný vztah, a nejsou mu proto známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti.
Mgr. Vít Bičák k námitce podjatosti ve vyjádření uvedl, že si není vědom svého poměru k věci či k účastníkům řízení a necítí se být podjatý. Dovolatelka jako důvod podjatosti uvádí procesní postup, respektive rozhodnutí v jiné věci, což je skutečnost, kterou §14 odst. 4 o. s. ř. jako důvod k vyloučení soudce výslovně vylučuje. Pro úplnost doplnil, že procesní postup ve věcech dovolatelky je stejný jako v jakékoliv jiné věci bez ohledu na osobu dovolatele, přičemž vychází z právního názoru, že o odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se jeví jako pravděpodobně úspěšné.
Pochybnosti o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce určeni k rozhodování o dovolání žalobkyně ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3633/2017, žalobkyně dovozuje z okolností, které, jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení těchto soudců z projednávání a rozhodnutí v dané věci (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod číslem 33/2000). Podle svého vyjádření nemají soudci JUDr. Pavel Simon, Mgr. Vít Bičák a JUDr. František Ištvánek žádný (z hlediska jejich možného vyloučení z projednávání dovolání a rozhodnutí o něm) právně relevantní vztah k dané konkrétní věci, k účastníkům řízení ani jejich zástupcům. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jejich osobní zájem na výsledku daného sporu a jež by nasvědčovaly pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. Pavel Simon, Mgr. Vít Bičák a JUDr. František Ištvánek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3633/2017.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2017
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu